Mám ráda zimu. De facto mám ráda každé roční období, vždycky si najdu něco, čím mě těší. Ale pro zimu jsem vždycky mívala nějakou zvláštní slabost :) Možná za to mohly vytahané svetry, které si člověk může navlíct, kdykoliv se mu zachce, a nevypadá přitom divně, těšení se domu do teplíčka, kdy člověk zaleze s nějakou pěknou knížkou a horkou čokoládou pod deku, dlouhé večery a praskání ohně v krbu, stavění sněhuláků, koulování, stříbřitě bílý sníh, krmení ptáčků a zvířat v lese, prostě všechno, co k zimě patří. Ano, patří k ní i rozbředlá břečka, kterou nemůžete dostat ze svých pěkně drahých bot, patří k ní i led, po kterém se svezete téměř pokaždé, když spěcháte ráno na autobus, ale pro mě i to má své zvláštní kouzlo, na které později vzpomínám s úsměvem, ne mrzutostí.
Nicméně poslední dny jsou i na mě nějak moc. Ranní vstávání do -13 °C není už nic pro mě, snad stárnu, snad se nemám na koho těšit ve vlaku nebo v autobusu, prostě už to tu atmosféru nemá. A tak když tak sedím v dopravním prostředku, v němž autobusáci už týdny netopí, přes namrzlá okna ani není vidět ven, přemýšlím o létě a trochu se mi najednou stýská.
Mám ráda, když mě sluneční paprsky tahají z postele dřív, než budík. Když ráno před skříní přemýšlím, jestli má vůbec smysl brát si mikinu, nebo se s ní budu kvůli vedru odpoledne jen zbytečně tahat. Když si cestou k rodičům můžu v autobusu číst, protože je světlo a nemžourám do světla těch tlumených oranžových žárovek, které stejně žádné pořádné světlo nedávají. Taky mám ráda, že když k nim přijedu, bývá už připravený nábytek u bazénu a zahradního krbu a čeká se jen na mě, abych krb připravila a zadusila přítomné i okolí kouřem z jehličí (musím napsat, že podpaluji jehličím, protože táta zásadně nesnáší tekuté podpalovače - jsou karcinogenní, a taky nemá rád pepo, které mám docela ráda já, protože si ho člověk může nalámat na malé kousíčky a nastrkat mezi uhlíky, kam zrovna potřebuje). Mám ráda večery, kdy se sedí u rozsvíceného bazénu, uhasínajícího ohníčku v krbu, pozorují se hvězdy, letadla a lampiony přání, kterých tu v létě lítají desítky za večer.
Mám ráda letní večerní procházky, kdy pouliční lampy prodlužují stíny a dělají vám delší a štíhlejší nohy, kdy vám rychle uschnou kalhoty, které jste si před chvílí zmáčeli při řádění se psem v řece.
Mám ráda, když si odpoledne můžu lehnout na balkon, vyhřívat se na sluníčku a číst si, nebo jen poslouchat hudbu, a odhodlávat se přitom ke skočení do studeného bazénu.
Mám ráda, jak zmrzlina v létě líp chutná, a taky pocit, že v tom vedru se po ní určitě netloustne.
Mám ráda vůni buřtíků opečených na ohni, kdy nepřemýšlíte nad tím, z čeho jsou asi vyrobeny a jak hodně nezdravé jsou, a jenom si mlaskavě olizujete prsty od omastku a povznášíte se nad vůní kouře, která vám z vlasů nevyčichne ani druhý den. Mám ráda koukání se do plamenů, zabalená v o tři čísla větší mikině nebo svetru někoho, kdo vám ji/jej pro zahřátí půjčí.
Mám ráda, jak s příchodem noci pomalu všechno utichá, lidi se začnou trousit domů nebo spolu sedí dál a mlčí, protože není potřeba tu chvíli ničím rušit, protože si ji všichni chtějí vychutnat, zastavit ten okamžik a pamatovat si ho do konce života, i když třeba není až tak výjimečný.
Mám ráda, že si můžu kdykoliv zajít zahrát petangue, tenis, nebo prostě jen zajít na procházku, ať je slunce nebo prší.
Mám ráda vůni moře, kterou nejlíp vnímáte se spálenou kůží, kdy cítíte každý vánek, který se vám do ní snaží opřít. Mám ráda burácení vln, kdy vám voda přijde mocná a nebezpečná a vy přesto máte pocit, že se vám metr od ní přece nemůže nic stát.
Mám ráda, když se můžu jen posadit na zahradě a pozorovat psa nebo kocoura, jak se marně snaží chytit jednu z mnoha vážek, které nám každý rok v početném množství přilétají k jezírku. Pravda, kocour se nesnažil až tak marně, rozhodně měl tedy lepší statistiky než pes.
Mám ráda vůni posekané trávy a taky možnost procházet se bosa, i když je to u nás značně těžší v tom, že pes všude rozhazuje úlomky různých kostí a nakradených předmětů. Bos by se u nás neměl procházet ani ten, kdo nemá rád žáby a žabky, protože ty se nám každý rok v jezírku přemnoží a pak skáčou po celé zahradě a vy máte při sekání trávy co dělat, abyste z nich neudělali mletá žabí stehýnka.
...
Je hodně věcí, které mám na létě ráda. A už se na něj zatraceně těším! :)
Nicméně poslední dny jsou i na mě nějak moc. Ranní vstávání do -13 °C není už nic pro mě, snad stárnu, snad se nemám na koho těšit ve vlaku nebo v autobusu, prostě už to tu atmosféru nemá. A tak když tak sedím v dopravním prostředku, v němž autobusáci už týdny netopí, přes namrzlá okna ani není vidět ven, přemýšlím o létě a trochu se mi najednou stýská.
Mám ráda, když mě sluneční paprsky tahají z postele dřív, než budík. Když ráno před skříní přemýšlím, jestli má vůbec smysl brát si mikinu, nebo se s ní budu kvůli vedru odpoledne jen zbytečně tahat. Když si cestou k rodičům můžu v autobusu číst, protože je světlo a nemžourám do světla těch tlumených oranžových žárovek, které stejně žádné pořádné světlo nedávají. Taky mám ráda, že když k nim přijedu, bývá už připravený nábytek u bazénu a zahradního krbu a čeká se jen na mě, abych krb připravila a zadusila přítomné i okolí kouřem z jehličí (musím napsat, že podpaluji jehličím, protože táta zásadně nesnáší tekuté podpalovače - jsou karcinogenní, a taky nemá rád pepo, které mám docela ráda já, protože si ho člověk může nalámat na malé kousíčky a nastrkat mezi uhlíky, kam zrovna potřebuje). Mám ráda večery, kdy se sedí u rozsvíceného bazénu, uhasínajícího ohníčku v krbu, pozorují se hvězdy, letadla a lampiony přání, kterých tu v létě lítají desítky za večer.
Mám ráda letní večerní procházky, kdy pouliční lampy prodlužují stíny a dělají vám delší a štíhlejší nohy, kdy vám rychle uschnou kalhoty, které jste si před chvílí zmáčeli při řádění se psem v řece.
Mám ráda, když si odpoledne můžu lehnout na balkon, vyhřívat se na sluníčku a číst si, nebo jen poslouchat hudbu, a odhodlávat se přitom ke skočení do studeného bazénu.
Mám ráda, jak zmrzlina v létě líp chutná, a taky pocit, že v tom vedru se po ní určitě netloustne.
Mám ráda vůni buřtíků opečených na ohni, kdy nepřemýšlíte nad tím, z čeho jsou asi vyrobeny a jak hodně nezdravé jsou, a jenom si mlaskavě olizujete prsty od omastku a povznášíte se nad vůní kouře, která vám z vlasů nevyčichne ani druhý den. Mám ráda koukání se do plamenů, zabalená v o tři čísla větší mikině nebo svetru někoho, kdo vám ji/jej pro zahřátí půjčí.
Mám ráda, jak s příchodem noci pomalu všechno utichá, lidi se začnou trousit domů nebo spolu sedí dál a mlčí, protože není potřeba tu chvíli ničím rušit, protože si ji všichni chtějí vychutnat, zastavit ten okamžik a pamatovat si ho do konce života, i když třeba není až tak výjimečný.
Mám ráda, že si můžu kdykoliv zajít zahrát petangue, tenis, nebo prostě jen zajít na procházku, ať je slunce nebo prší.
Mám ráda vůni moře, kterou nejlíp vnímáte se spálenou kůží, kdy cítíte každý vánek, který se vám do ní snaží opřít. Mám ráda burácení vln, kdy vám voda přijde mocná a nebezpečná a vy přesto máte pocit, že se vám metr od ní přece nemůže nic stát.
Mám ráda, když se můžu jen posadit na zahradě a pozorovat psa nebo kocoura, jak se marně snaží chytit jednu z mnoha vážek, které nám každý rok v početném množství přilétají k jezírku. Pravda, kocour se nesnažil až tak marně, rozhodně měl tedy lepší statistiky než pes.
Mám ráda vůni posekané trávy a taky možnost procházet se bosa, i když je to u nás značně těžší v tom, že pes všude rozhazuje úlomky různých kostí a nakradených předmětů. Bos by se u nás neměl procházet ani ten, kdo nemá rád žáby a žabky, protože ty se nám každý rok v jezírku přemnoží a pak skáčou po celé zahradě a vy máte při sekání trávy co dělat, abyste z nich neudělali mletá žabí stehýnka.
...
Je hodně věcí, které mám na létě ráda. A už se na něj zatraceně těším! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat