Jak už název napovídá, minulý víkend jsem strávila na veletrhu ve Frankfurtu. Stejně jako loni jsem si i letos přivezla různé zážitky a dojmy.
Máme spoustu nových kolegů, bohužel nebyl čas se všemi patřičně pokecat, nicméně musím říct, že se mezi nimi našli zajímaví jedinci. Staří bardi, jako třeba Darren (který ve skutečnosti vůbec není starý), samozřejmě nezklamali, i když jsme se zpočátku s I. divily, že jindy tak veselý člověk byl nějaký zaražený. Ale kdo by nebyl, jak jsme brzy zjistily, vstávání po šesté hodině, ranní fronta na snídani, celodenní postávání na stánku a dostat se do ledového hotelového pokoje až po půlnoci, to odrovná kdekoho. Přes den se ale D. dostal do formy a vtipkovali jsme stejně jako loni. A musím říct, že co se našich business aktivit týče, zase jsme ho porazili (promiň, Dare, je to tak :)).
Nejvýraznějším prvkem letošní výstavy byli bezpochyb noví kolegové z americké kanceláře. Ti by vám vymluvili díru do hlavy. Díky nim sice byl veletrh zábavnější, nicméně při mítincích už jsem z toho věčného poslouchání a blbnutí pomalu usínala. Byl to takový začarovaný kruh, protože abych se probrala, šla jsem v přestávkách mezi schůzkami samozřejmě zase probrat něco "neskutečně zajímavého" například s Atifem. Jenže svým nacvičováním indických tanců, házením mincí, probíráním kolegů a podobně jsme nejen pohoršili generální ředitele, ale zároveň odrovnávali sami sebe, takže na mítinky jsme zase chodili spát.
Ač se to zezačátku nezdálo, ty tři dny utekly jako voda. Jindy hektický víkend (sobota a neděle jsou na Ambiente nejnavštěvovanějšími dny) utíkal v mírnějších duchu, než tomu bylo loni, navíc jsem už nebyla tak nervózní, jako když jsem jela do Frankfurtu poprvé. Ale únavu cítím ještě dneska. Možná je to taky tím, že z údajně desetiminutové procházky na večeři se vyklubal půlhodinový noční sprint :)
Ale i přes tu zimu, i přes protivné nálady a dotazy některých klientů, stálo to za to. Byla jsem sice svědkem věcí, které bych radši neviděla, slyšela jsem věty, které bych radši neslyšela, ale přínosné to bylo. Velmi.
Je čas naplánovat další výlet. Hmm, co třeba Chicago? Atife, seber odvahu a napiš tomu generálnímu, jsi přece gentleman!!! :))
Máme spoustu nových kolegů, bohužel nebyl čas se všemi patřičně pokecat, nicméně musím říct, že se mezi nimi našli zajímaví jedinci. Staří bardi, jako třeba Darren (který ve skutečnosti vůbec není starý), samozřejmě nezklamali, i když jsme se zpočátku s I. divily, že jindy tak veselý člověk byl nějaký zaražený. Ale kdo by nebyl, jak jsme brzy zjistily, vstávání po šesté hodině, ranní fronta na snídani, celodenní postávání na stánku a dostat se do ledového hotelového pokoje až po půlnoci, to odrovná kdekoho. Přes den se ale D. dostal do formy a vtipkovali jsme stejně jako loni. A musím říct, že co se našich business aktivit týče, zase jsme ho porazili (promiň, Dare, je to tak :)).
Nejvýraznějším prvkem letošní výstavy byli bezpochyb noví kolegové z americké kanceláře. Ti by vám vymluvili díru do hlavy. Díky nim sice byl veletrh zábavnější, nicméně při mítincích už jsem z toho věčného poslouchání a blbnutí pomalu usínala. Byl to takový začarovaný kruh, protože abych se probrala, šla jsem v přestávkách mezi schůzkami samozřejmě zase probrat něco "neskutečně zajímavého" například s Atifem. Jenže svým nacvičováním indických tanců, házením mincí, probíráním kolegů a podobně jsme nejen pohoršili generální ředitele, ale zároveň odrovnávali sami sebe, takže na mítinky jsme zase chodili spát.
Ač se to zezačátku nezdálo, ty tři dny utekly jako voda. Jindy hektický víkend (sobota a neděle jsou na Ambiente nejnavštěvovanějšími dny) utíkal v mírnějších duchu, než tomu bylo loni, navíc jsem už nebyla tak nervózní, jako když jsem jela do Frankfurtu poprvé. Ale únavu cítím ještě dneska. Možná je to taky tím, že z údajně desetiminutové procházky na večeři se vyklubal půlhodinový noční sprint :)
Ale i přes tu zimu, i přes protivné nálady a dotazy některých klientů, stálo to za to. Byla jsem sice svědkem věcí, které bych radši neviděla, slyšela jsem věty, které bych radši neslyšela, ale přínosné to bylo. Velmi.
Je čas naplánovat další výlet. Hmm, co třeba Chicago? Atife, seber odvahu a napiš tomu generálnímu, jsi přece gentleman!!! :))
Žádné komentáře:
Okomentovat