Stal se ze mě psací maniak. Píšu snad i ze spaní. Všude mám počmárané sešity, papírky... Píšu si s kamarády a píšu si "doblba". Ano, přesně proto jsem založila tenhle blog. Jeho anonymita mi pomáhá, hodně moc. Můžu psát o sebevětší blbosti, sebehloupěji a může mi to být nakrásně jedno. Tenhle bezvýznamný blog mi dává významný pocit, že někomu něco sděluju, a zároveň u toho nemusím sledovat, jak mě někdo bez sebemenšího zájmu doslova ignoruje, když mluvím. Nemusím se starat, co si o mně myslí, protože většinou nevím, kdo to čte a jestli vůbec tuší, kdo jsem já.
Adresu tohohle blogu zná sotva pár lidí. A nemíním na tom nic měnit. Vyhovuje mi těch několik víceméně náhodných návštěvníků, co sem zavítá. Někteří z nich dokonce občas napíšou reakci do mailu, což je strašně pozitivní a svým způsobem to přispívá k tomu, že se přece jen maličko krotím, když sem píšu (neb vím, kdo to čte :)).
Ale o tom jsem ani psát nechtěla. Dnes je takový ten klasický pondělní večer, který mám sama pro sebe. Kromě ukňouraných loudících morčat tu není nikdo, kdo by mě nějak rozptyloval, můžu si dělat, co si jen zamanu. A dnes nedělám nic :) Pustila jsem si nějaký film, ale moc ho nesleduju. Čtu si u toho a nesoustředím se ani na knížku, ani na obrazovku. Už slyším jisté mravokárce, kteří by mi vyčetli, co čtu a na co se dívám. Upřímně, nesnáším všechny pozéry, co říkají a píšou o tom, jak by ženský neměly číst romány nebo sledovat romantické filmy, protože to strašně škodí vztahům. V drtivé většině tohle tvrdí muži. Proč?
Typický alibismus. Ženská v knížce nebo ve filmu uvidí, že se nějaký muž dokáže k ženě chovat líp, a bude to chtít doma taky tak. Začnou kvůli tomu scény, protože na něco takového přece chlap nemůže přistoupit a vztah jde takzvaně do háje. Jenže za to nemůže ten film. Vztah už v háji asi je, když si žena musí náklonnost vynucovat, což? Opravdu je pro chlapy takový problém aspoň někdy vyjádřit ženám zájem, pozornost, udělat radost? Není, ale oni nesnesou, že jim někdo naznačuje, že by to měli dělat. Přece si do toho nenechají kecat! Přece jim někdo nebude říkat, co mají dělat!
A tak právě proto, aby jim to nikdo říkat nemusel, bych zavedla opak :) A sice povinné sledování takových "nerealistických ptákovin, co ti vymejvaj mozek". Klidně ať si pak remcaj, klidně ať si mručej pod vousy, jaké blbosti jsme schopné lemtat, ale aspoň budou mít inspiraci, až se cestou z práce praští do hlavy a řeknou si, že by nám taky jednou mohly prosvětlit den :)
Adresu tohohle blogu zná sotva pár lidí. A nemíním na tom nic měnit. Vyhovuje mi těch několik víceméně náhodných návštěvníků, co sem zavítá. Někteří z nich dokonce občas napíšou reakci do mailu, což je strašně pozitivní a svým způsobem to přispívá k tomu, že se přece jen maličko krotím, když sem píšu (neb vím, kdo to čte :)).
Ale o tom jsem ani psát nechtěla. Dnes je takový ten klasický pondělní večer, který mám sama pro sebe. Kromě ukňouraných loudících morčat tu není nikdo, kdo by mě nějak rozptyloval, můžu si dělat, co si jen zamanu. A dnes nedělám nic :) Pustila jsem si nějaký film, ale moc ho nesleduju. Čtu si u toho a nesoustředím se ani na knížku, ani na obrazovku. Už slyším jisté mravokárce, kteří by mi vyčetli, co čtu a na co se dívám. Upřímně, nesnáším všechny pozéry, co říkají a píšou o tom, jak by ženský neměly číst romány nebo sledovat romantické filmy, protože to strašně škodí vztahům. V drtivé většině tohle tvrdí muži. Proč?
Typický alibismus. Ženská v knížce nebo ve filmu uvidí, že se nějaký muž dokáže k ženě chovat líp, a bude to chtít doma taky tak. Začnou kvůli tomu scény, protože na něco takového přece chlap nemůže přistoupit a vztah jde takzvaně do háje. Jenže za to nemůže ten film. Vztah už v háji asi je, když si žena musí náklonnost vynucovat, což? Opravdu je pro chlapy takový problém aspoň někdy vyjádřit ženám zájem, pozornost, udělat radost? Není, ale oni nesnesou, že jim někdo naznačuje, že by to měli dělat. Přece si do toho nenechají kecat! Přece jim někdo nebude říkat, co mají dělat!
A tak právě proto, aby jim to nikdo říkat nemusel, bych zavedla opak :) A sice povinné sledování takových "nerealistických ptákovin, co ti vymejvaj mozek". Klidně ať si pak remcaj, klidně ať si mručej pod vousy, jaké blbosti jsme schopné lemtat, ale aspoň budou mít inspiraci, až se cestou z práce praští do hlavy a řeknou si, že by nám taky jednou mohly prosvětlit den :)
Žádné komentáře:
Okomentovat