Sweet 17... Přesně tak se jmenovalo CD, které jsem dostala od souseda k sedmnáctinám. Byly na něm různé písničky a aplikace a obrázky, prostě všechny možné blbosti, které tehdy frčely a které tehdy byly jakýmsi symbolem té doby.
Dnešní sedmnáctka má již méně prozaičtější význám (tedy pro mě, samozřejmě). Označuje počet knih, které jsem letos, tedy roku 2014, přečetla. Na to, že je stále ještě únor, nejkratší měsíc v roce, to není úplně špatný výkon.
Čtu, kde se dá. Čtu hlavně v MHD, za chůze, při čekání na MHD a na výtah a ve výtahu a při polední pauze, pokud tedy nevyrážím na oběd s někým ven, což se stává docela často (bohužel pro četbu a bohudík pro můj společenský život).
Je to povznášející. Člověk kromě svých vlastních příběhů zvládá prožívat příběhy jiných, místo aby tupě civěl na kolemjdoucí nebo spolucestující. Při setkáních s přáteli, kteří taky hodně čtou, máte tisíc a jedno téma k hovoru. O mé vášni mí blízcí dobře ví, takže dárky v podobě poukazů do knihkupectví nejsou už dneska překvapením.
Každopádně knihy jsou nedílnou částí mého života a i když mám dost co dělat a doma, resp. v bytě, se ke čtení moc nedostanu, všude jinde mě potkáte s knihou v ruce. Při poslední návštěvě pražské ZOO jsem se jí dokonce nerada vzdávala natolik, že jsem si přinesla rekordně malý počet fotek :) No dobře, může za to i R., který mi po každé velice přínosné přednášce (:D!!! - jako fakt, říkal, že mu přijde strašně zajímavé, co všechno vím) vzal roha k dalšímu výběhu, ale knížku z ruky prostě nepouštím. Tak.
A co že čtu? Všechno. Už jsem to tu asi psala. Knížky se ke mně dostávají různými cestami a protože vyznávám pravidlo, že je hříchem nechat knihu nedočtenou, "sjíždím" všechno, co otevřu. V těch "sladkých" sedmnácti z tohoto roku byste našli:
Hypnotizéra a Paganiniho smlouvu od Larse Keplera (pseudonym manželů, ale nevadí) - krváky, kde je mrtvol víc než v amerických trhácích
Čaroprávnost od Pratchetta - ano, propadla jsem Zeměploše a jejímu humoru, jen je mi líto, že musí jít v těchto měsících trochu stranou
Vánoční stromek od Batailleho - ten jsem původně chtěla číst o svátcích, ale dřív než v lednu jsem se k tomu prostě nedostala. Smutný příběh, a i když vám anotace prozradí víceméně celý příběh, tedy že jde o poslední dny malého kluka umírajícího na leukémii strávené se svým otcem a vlky, stojí za to si tu knihu (velmi protiválečně laděnou) přečíst
Skrýš - moje první a asi ne poslední kniha od Theorina. Mám v ní pár záložek, co si chci vypsat.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti od Riggse - po referencích, které strhaly původně přehnané recenze jsem byla trochu skeptická, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Kniha a příběh stojí na fotkách, ale to tomu vůbec nic neubírá. Často mi to připomnělo film "Ti druzí (The Others), což opět není na škodu, protože i ten patří k mým oblíbeným. Těším se na další díl příběhů ze sirotčince!
Vítejte v Lovecraftu! (Joe Hill) - Hill je synem Stephena Kinga a přiznám se, že mi trochu vadí, že je takto i všude prezentován. Myslím, že tenhle komiks si svou cestu najde sám. Můj první a kdoví, možná i poslední, nevím, jestli se k dalším dílům ještě někdy vrtnu, každopádně potenciál měl. Co se týče Hilla, mám v plánu od něj raději číst "klasiku", která se tváří velmi slibně a stále stoupá v žebříčcích popularity.
Sedmikrásky od Ohlssonové - patří do plejády severských detektivek, které jsem ráčila přečíst. Mám sever ráda a asi proto i tíhnu k těm neskutečně brutálním krvavým knížkám, i když v téhle naštěstí brutalita trochu ustoupila (což se nedá říct o prvním dílu - Nechtění - i když i tam se autorka v krvi nevyžívala tolik, jako to má v oblibě třeba Nesbo nebo Kepler).
Zhubni! (Stephen King) - co jiného by měl člověk začátkem roku číst, než knihu, která má takové pěkné předsevzetí v názvu. Jde ale spíš o prokletí. Jak mám Kinga ráda, tak musím s lítostí přiznat, že mi tahle kniha přišla taková divně plochá, prostě jsem mu to nevěřila, nemělo to tu hloubku, jíž mistr psychologie postav jindy dosahuje.
John na konci umře (David Wong) - tak tohle byl totální úlet. 400 stran slátaniny, o které si nejste jisti, jestli je úžasná, nebo příšerná. I několik týdnů po přečtení pořád nevím. Dnes jsem to konzultovala s V., jehož jsem do knihy taky uvrtala, a ten prohlásil můj výše uvedený komentář o slátanině jako naprosto výstižný.
Nefalšovaná kočka - tohle se bohužel Pratchettovi moc nepovedlo, chybělo tomu to kouzlo lehkého humoru, které na něm mám tolik ráda. Tohle bylo takové křečovité a přitom nemastné, neslané. Škoda.
Niceville (C. Stroud) -bohužel, neskutečně promrhaný potenciál
Proč jsme takoví sráči (D. Leary) - tady se mi znovu dokázalo, že nemám ke knihám přistupovat s nějakými nadějemi. Ač někde se autor humorem docela trefil, jinde mi jeho hrubost a vulgarita docela vadily. Jinak ale musím říct, že narážky na soudobou společnost dost trefné. Celkově ale spíš průměr.
Levhart (Jo Nesbo) - má smysl něco dodávat? Spousta mrtvol, spousta krve, Harry věčně v lihu... No, prostě Nesbo. Tentokrát na můj vkus už ale opravdu přehnaný (ač velmi čtivý).
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (Jonasson) - všichni to četli a kdo to nečetl, ten to poslouchal jako audioknihu a kdo ne, tak o tom aspoň slyšel aspoň něco. Příjemná odpočinková kniha, která ale neváhala vykrást jiná díla. Třeba Forresta Gumpa. Škoda. I tak ale vcelku pozitivní dojem.
Důvěřuj, ale pak se moc nediv (Marinovová) - no, tohle je jeden z těch exemplářů, co se k vám dostane prapodivnou cestou, vy ho přečtete za dvě a půl hodiny a za tři měsíce nevíte, že jste to četli
Smrt je mým řemeslem (Robert Merle) - klasika, která by měla být zahrnuta do povinné četby snad všude. Od začátku nesympatický hrdina, děj, u nějž vás děsí vědomí, že se skutečně odehrál... Přesto jsem na předposlední straně či někde v závěru našla větu, jíž Höss u soudu pronáší, která mě donutila se hodně nad "demokratickým pokrytectvím" zamyslet. Kdo četl, nechť se mi ozve, ráda podiskutuju.
Gottland (Szczygiel) - příjemné překvapení. Ale jak je první půlka dobrá, tak druhá půlka upadá...
No, tak to by bylo. V této chvíli mám ještě rozečtenou knihu o Varovných signálech očkování, Morta od Pratchetta, na kterého se klepu, ale musí počkat, až bude po knihách z knihovny, Moudrost psychopatů a Umění války od Sun-c', které nám poslal jeden uchazeč o zaměstnání. A my dokumenty od uchazečů bereme vážně :)
