Tak zase spoustu věcí flákám, abych jiné dělala poctivě. Snažím se dělat poctivě svou práci. Snažím se věnovat svým nejbližším. A zákonitě to něco musí odnést. Tenhle blog, samozřejmě. Deník taky. A co hůř, odnášejí to i knížky!
Dnes ráno jsem popadla další knížku Kurta Vonneguta Jr. (mimochodem, psala jsem tu, jaký dojem na mě udělala Matka noc? No, možná jsem to psala jen na databázi.), a když jsme s M. jeli do práce, celou cestu jsem ji svírala v ruce a doufala, že se dostanu aspoň k jedné jediné stránce. Na tu došlo, ale i tak, během dvou zastávek tramvají se toho moc nenačtete. Každopádně musím říct, že Vonnegut mi v poslední době sednul jak prdel na hrnec, co knížka, to vyloženě unikát. Občas mám dojem, že každou tu knížku psal úplně jiný člověk. Matku noc jsem odkládala jen velmi nerada, byla opravdu poutavá a nutila člověka přemýšlet.
Pánbůh vám požehnej, pane Rosewatere, aneb perly sviním, je sice zajímavá, ale ta už prostě stranou občas musí :)
A čím že byly mé poslední dny tak naplněny?
0. Práce
Ta je tak samozřejmá, že dostala nulté pořadí. Nechci ji stavět na první místo :)) ale sama se tam nějak dere...
1. Výlety
Ano, můj největší koníček, větší, než knížky, je cestování. Zbožňuju ho. Tenhle víkend jsem si udělala výlet do zoo, který byl naprosto skvělý, i když P. nakonec nemohl jít se mnou, protože musel do práce. Ale počasí bylo prostě skvostné, i když -13 °C je trošku málo, když v rukách nosíte 2kilový foťák (možná ještě těžší). Ale zoo v zimě je fakt úžasná a vše vám vynahradí. Když jsem tam přišla, bylo tam ani ne sto lidí. Zvířata necítila potřebu se schovávat před zraky čumilů a pěstičkami vřískajících dětí bušících do skla. Všechno bylo pohodové, spavé... mám chuť to co nejdřív zopakovat.
Odpoledne jsme šli aspoň na chvilku demonstrovat, a i když účast nebyla až tak velká, jsem ráda, že tenhle bod programu vyšel :) Užili jsme si to, atmosféra byla fakt dobrá.
V neděli jsme vyrazili na ondřejovskou hvězdárnu, kterou jsem dosud viděla ve všech ročních obdobích, jen ne v zimě. A zabaleným v bílém hávu to ondřejovským kopcům moc sluší :) Všude byl tedy velký nával běžkařů, že se ani nedalo zaparkovat, ale časem se rozptýlili do lesů a polí a byl příjemný odpolední klid. Pak jsme se ještě šli projít k řece, táta mě tam vyslal, abych nafotila nějaké přírodní úkazy. Přišlo mi to prdlý, ale proč ne, procházka v Posázaví při západu slunce rozhodně není k zahození.
2. Oslava
Nejednalo se o oslavu v plném slova smyslu, slavil táta a ten na nějaké velké oslavy není. Jelikož jsem trávila pátek a sobotu v Praze, žádná velká oslava nebyla, protože jsme se u rodičů spíš prostřídali, než sešli. Ale o to to probíhalo klidněji. Což už se nedá říct o shánění dárků, na které bylo pořád tolik času, až to zase padlo na mě, a tak nezbývalo, než honit moravské e-shopy pěkně do tempa, aby i přes vánici Ipoda pěkně v pátek přivezli :) Podařilo se, všechny dárky byly včas a snad se i líbily.
A protože už je zase noc, přišla jsem před chvilkou a ještě teď drkotám zuby, budu pro dnešek takhle nečekaně končit, i když mám ještě dost věcí, o kterých bych chtěla psát. Ale vana volá (a velmi líbezně) a já ji ráda poslechnu :)
Tak zase někdy příště...
