Rudyard Kipling - Když

Rudyard Kipling
Když


Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,

když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,

když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,

když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,

když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,

ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,

když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,

když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"

pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!

Ženský nejsou naši nepřátelé. Jsou to přátelé. Ale hrají tvrdou hru! :)

Existuje ještě jeden zaručenej recept, aby se k tobě ženská vrátila.

Jakej?

Ustříhneš jí vlasy, svaříš je v mlíce, pak usušíš, spálíš společně s jablečným listím a celý to rozfoukáš v místě, kde jste se seznámili.

To je nějaká blbost, ne?

To je prostě takovej recept…

A ty už si nějaký ženský ustřihnul vlasy?

Uděláš to nenápadně, když je k tobě otočená zády nebo ve spánku. Nemusíš jich brát moc, stačí symbolicky.

... Hele a nemám jí radši koupit kytku???

Jak dlouho jste byli spolu?

Dva roky.

... Bejt tebou, zkusím ty vlasy…

_______________________________________________________


:))

Zajímalo by mě, jestli už to někdy někdo zkusil a jaký to mělo efekt, kromě smrádku :)

Jinak v mnoha ohledech nesmírně smutnej film... Dnes ho prý dávali. Měla bych si ho zase někdy pustit... Až na to bude čas a hlavně nálada.

Ale často si zahrávám s myšlenkou nějakou takovouhle blbost zkusit. Ne snad proto, že věřím ve výsledek, ale snad pro ten pocit, který věřím, že to v člověku aspoň na chvíli vyvolá. Ten pocit, že pro svůj cíl něco dělá, něco zvláštního, netradičního... Už jen sebrat se a na to místo jít, čistě s myšlenkami na jednoho konkrétního člověka, jeden konkrétní moment v životě, věnovat mu ten moment, čas, výkon... hm :)

Challenge accepted! :D

Zase jeden moudrý...

"Destiny is for losers. It's just a stupid excuse to wait for things to happen instead of making them happen."

 Blair Waldorf

Spolubydlící

Tak netrvalo dlouho a zase spolubydlím. Spolubydlení, ač se to nemusí zdát, má kromě sdílení nákladů na bydlení řadu výhod. Nejen, že najednou se v kuchyni objeví 6 lahví oleje, který smíte použivat nejen v případě, že si zapomenete koupit svůj, ale ten olej vám tam v ideálním případě dodá někdo, kdo je s vámi ochoten po večerech klábosit o životě a jiných blbostech, kdo vymění žárovku, když vy zaboha nevíte, jak se ta žárovka v koupelně vyměňuje, kdo s vámi prostě je ochoten sdílet minimálně domácnost. To není málo.

Spolubydlení vás naučí, že občas musíte umýt vanu či záchod po někom, koho zrovna nemilujete. Naučí vás snášet zlozvyky, na které jste dosud nebyli zvyklí. Naučí vás brát lidi takové, jací jsou... buďto se s nimi žít dá, nebo nedá. Ten člověk se s vámi nerozhodl sdílet život, ale dovolil vám do něj nahlížet. Víte, v kolik vstává, co rád snídá, jaké pořady rád sleduje, co si k nim vaří, jak často a co rád nakupuje, v kolik se vrací domů, jak tráví večery, jaký má oblíbený šampon a jak často si čistí zuby... Zkrátka a dobře, ač třeba nejste pevnou součástí jeho života, pustil vás do něj, aspoň nahlédnout, aspoň nějakým způsobem se na něm podílet. Nutí vás to přemýšlet, jak vnímá on vás. Zajímá ho, jak trávíte večer, kdy se vrátíte, jestli koupíte houbičky na nádobí, když jste tu poslední vyhodila...? Rozčiluje ho, když někde najde váš vlas, nebo to ani nepostřehne? 

V ideálním případě si spolubydlící sednou v tom, že se nejen snáší, ale rozumí si. Oba si vzájemně tolerují zlozvyky, vyhovuje jim systém, že jednou ten pořídí tohle a ten zase tamto a v domácnosti pak nic nechybí. Nemlátí ráno vztekle vším, co najdou, jen proto, že je někdo předběhl v koupelně. Dokážou si říct, co neschvalují, aniž by se kvůli tomu museli hádat. Chápou, že každý má chyby a ne každý má čas je napravovat zrovna v ten moment, kdy by si to ten druhý nejvíc přál, tedy HNED! :)

Ano, i můj spolubydlící má chyby. A v naší domácnosti nějaké věci stále chybí a některé markantně přebývají. Ale i tak, zatím je ideální :))