Hlučné stádo a suchý z nosu aneb se začátkem školního roku musí přijít nejnechutnější blog

Tak začal druhý školní týden. Respektive mně začne až zítra, ale netěším se už teď. První dojmy z prvního týdne předčily veškerá má očekávání. Že všude bude natřískáno, to bych i čekala, první týden je to celkem obvyklé. Ale stáda lidí funěla nejen na chodbách, byla prostě všude. Přesunout se z jedné učebny do druhé je kolem poledních hodin dost obtížná záležitost - když už se vám podaří proplést se frontou lidí, čekajících na záchod (ano, ty fronty se táhnou i chodbami u učeben), tak zaručeně narazíte na několik skupinek lidí, kteří si musí pokecat přímo uprostřed chodby (óóó, bóže, vždyť se dva měsíce neviděli a kontakt na sebe neměli), není totiž nic lepšího, než probírat osobní záležitosti a nechat o sebe ze všech stran otírat stovky nových i starších spolužáků.
Když už zvládnete tohle všechno, máte téměř vyhráno. Tedy pokud to stihnete v poměrně dobrém čase, jinak se vám může stát, že dorazíte do učebny, kde na vás jaksi nezbylo místo. Nebudu tu rozebírat beozhlednost některých kolegů, kteří chodí na hodiny, do kterých nepatří, ale ta nejpříjemnější věc na tom je, že musíte absolvovat znovu cestu chodbou a vysomrovat nějakou židli v jiné učebně.
K večeru se situace trochu uklidní a v šest můžete jít na hodinu s pocitem, že tahle dávka náporu na nervy je pro dnešek poslední. Jenže když tam tak sedíte a posloucháte, že na získání blbých dvou kreditů musíte přinést dvě seminárky, napsat test a absolvovat ústní zkoušku, poslední zbytky nálady vás zajisté začnou opouštět. V tu chvíli raději vypínám a rozhlížím se po třídě, s kým že budu muset tohle všechno absolvovat. Mou pozornost upoutal jistý mladík, kterého zřejmě výčet požadavků na zakončení předmětu zaujal zhruba stejně, jako mě. O to víc ho ovšem zaujal obsah jeho nosu, což se tedy v mém případě naštěstí nestalo. Ne, vážně, on tam opravdu seděl, student vysoké školy, přímo uprostřed učebny... a rýpal se v nose! A nejen to! Pokaždé, když prst vyndal, nezapomněl ho pečlivě prozkoumat, vyžmoulat vše, co mu zbylo za nehty, krouživými pohyby vytvořit z této nechutné substance kuličku a... cvrnknout! OMG, on to vážně dělal. A mně z toho nebylo na zvracení. Mně z toho bylo přímo na blití! :D
I jemu možná došlo, že tohle není nejlepší přístup, alespoň ne na veřejnosti. Vytáhl tedy kapesník a vysmrkal se. Uf, konečně mu to došlo, říkám si. Ale chyba lávky! On se sice vysmrkal, ale obsah kapesníku zkoumal i pak... a to velice zevrubně. To už na mě bylo trochu moc, sbalila jsem věci a odešla z té síně hrůzy pryč.
Opravdu moc se těším i na tenhle týden, jistě i on přinese mnoho pozitivních a optimistických dojmů a zážitků ;)

Do Řevnic? Ani náhodou...

Taky už vás někdy někdo lákal do Řevnic? Mě jo. Prý tam mají výbornou zmrzlinu :D (nebojte, tak naivní nejsem, každý přece ví, že skoro každá zmrzlina je výborná - a úplně nejlepší je ta nejbližší ;D)
V Řevnicích ale nemají jen zmrzlinu. Taky tam prý mají levný cartridge (prý :)), ale hlavně, HLAVNĚ tam mají orly, co zabíjí psy.
Tak tam teda nejedu. Nejsem blázen, ještě by mi ta zmrzlina nechutnala, nebo by přiletěl nějakej pták a kdo ví, jak by to dopadlo...

Chce to plán B, Péťo :D (aneb Světozor to jistí ;))

http://www.novinky.cz/clanek/149353-orel-na-berounsku-zabil-psa-a-zranil-majitelku-ktera-ho-branila.html

Další cintát

Život je boj... Tak se všichni pozabíjejte, já bych s dovolením prošla!


Tak tenhle to pro dnešní den (no, spíš noc) vyhrál na celé čáře :)
Víc nemá cenu se rozepisovat, zasvěcení opět ví :))

Napiš blog

Dostala jsem za úkol napsat blog. Úkol jsem dostala v noci, kdy s inspirací takové problémy nemám, tak jsem ho odsouhlasila (při hovorech o zmrzlině či při zmrzlině bývám obvykle dobře naladěna, šance na úspěch je tedy v těch chvílích větší). Jenže dneska se všechny múzy vytratily, nejspíš už odjely někam na víkend, takže nemám co psát. Vracet se k událostem z minulých dnů se mi teď nechce a na provokování nemám tu správnou náladu :) Jelikož za chvíli třísknou vrátka a následně i dveře a přiřítí se sourozenci, jdu zkontrolovat a vybílit lednici, než mě v tom předběhnou. Jooo, dneska co si kdo neurve, to nemá :D
Takže blog bude muset počkat... Předpokládám, že až dnes večer přijde první rýpanec (a nepochybuju, že od někoho přijde :)), přivábí to múzy zase na návštěvu :)