Ahoj Sergio!
Zdravím po dlouhé době. Dnes zrovna dávali film Bejvalek se nezbavíš, tak jsem si na tebe po pár měsících zase vzpomněla, ač jsem ho vůbec neviděla. Pokud si pamatuju, měl jsi bejvalek vždycky plnou hlavu. Třeba Z.P. S tou jste se hádali každý týden, každý měsíc jste se rozcházeli, vzpomínáš si ještě? Už když jste spolu začali, bylo to takové uvidíme se, neuvidíme se, jsi neustále protivná, jsi neustále naštvanej a nebo pryč… Jo, to byly story. Neustálé řešení, že všechno má řešení, když oba chtějí. A on nikdo nechtěl :-) Každý jste si nakonec z toho vztahu bral jen to, co vyhovovalo jemu. Pamatuješ ještě, jak už po pár měsících chtěla, abyste si pořídili kotě, ale nakonec z toho sešlo? Neměl bys čas se o něj starat a ona na to moc nebyla. Tohle jsi na ní nikdy neměl moc rád. Myslel jsi, že láska ke zvířatům je vám společná, ale ona brala zvířata jen jako mazlíčky, kteří poslouží, když potřebuje, ale jinak jsou tak trochu navíc (později se dokonce ukázalo, že podobný vztah má i k některým lidem). Poznal jsi to už když si vynutila ty myšule, které měly zachránit váš vztah a posloužit coby test jako náhrada dítěte. Hodila ti je brzy na hlavu. A když si o rok později vynutila toho psa, pamatuješ, tobě natruc, aby ti ukázala, že on je její, že ho potřebuje na mazlení, na zahánění nedostatku lásky, protože jinak strádá a celé dny se sama doma nudí. Vzpomínáš, jak ses dokonce ještě nedávno zlobil, jak ho zprznila, že se ten pes dodneška všude počurává, protože madam ho má jen na fotečky, nikoliv na pečování? To jsi přímo zuřil. Nedivím se ti, je to škoda, že tyhle rozmary vždycky nejvíc odnesou ti nevinní. Člověk by až zvracel. To M. a T. měly aspoň v tomhle rozum, jinak už bys měl doma asi pořádný útulek :-)
Škoda, že ty druhé polovičky nejde nějak nakombinovat, třeba zodpovědnost a praktičnost jedné s dětskostí té druhé, že? :-) Ještě pořád slečna panička z té své dětské umíněnosti a pohodlnosti nedospěla? Mluvíte spolu zase? Pokud si pamatuji, naposledy jsi psal, že se ozve málokdy, jen když se chce něčím pochlubit, nebo zjistit, zda jsi zase single, a že jste si na to téma prý vyměnili dost ostrá slova. Tak třeba už se poučila... Pokud se v tomto vůbec člověk poučit dá. Já tomu moc nevěřím. Podle mě člověk buď tvůj kamarád je, anebo není. Ne že chvilku je, chvíli zase není, a pak zase na chvíli je.
Je zvláštní, jak po tom všem sis dokázal vytvořit z tohoto vztahu standard. Jak ses snažil všechny další do této podoby přetvořit. Vyvolávat neustálé spory, aby bylo stále co řešit, milostně se usmiřovat, stavět se do role oběti věčně práskané bičem ženina ostrého jazyka… Možná i proto, že váš vztah, víc než rok bez sexu, v tobě zanechal nejen jizvy, ale i vzácný pocit hrdosti, co všechno jsi kvůli jinému člověku dokázal vydržet. Ještě stále chceš překonávat ve vztahu překážky, než si ho vzájemně užívat? Tím užíváním samozřejmě nemyslím jen ty historky o sexu v autě či v lese (doufám, že to T. nečte :-D), i když při té představě se ještě dnes válím smíchy. Šli jste vlastně s T. do té manželské poradny, jak kdysi navrhovala? Nedovedu si to vůbec představit :-)
A přesto jsi nad všemi těmi vztahy tak hloubal, tak jak to začalo už u té stále propírané Z. Proč tím vlastně pořád tak žiješ? Proč nad ní stále tolik hloubáš? Asi to má pro tebe nějakou cenu, přemýšlet, vymýšlet, domýšlet…
Ty tvé ženy :-)... už ani nevím, co je opravdu pravda, nějak se mi to všechno nezdá, nepřibarvil sis něco? Nepřidal jsi někde a jinde zase neubral? Je tohle všechno možné? :-) Protože jak to tak vidím asi ti nevadí žít s někým, kdo tě do něčeho neustále nutí, něco ti podsouvá, ať nápadně či nenápadně, lechtá tě, aby ses smál na fotkách, aby mohlo být to zdánlivé a povrchní štěstí veřejně prezentováno... No, ono to asi tak vzácné není, je to dokonce podstatou něčích vztahů - vystavovat pozlátko veřejnosti, i když uvnitř už nic není, dlouhé týdny, měsíce, jen snaha z toho něco vytřískat, aby si člověk odnášel hezčí vzpomínky nebo aspoň nějaké "benefity"...
Kolik vztahů od té doby uplynulo? Čtyři? Už se mi to všechno trochu míchá, asi je to tím, že jsou si všechny tak podobné. Buď trpce krátké, nebo až hořce dlouhé. Ale svým způsobem tě chápu. Myslím, že vztah se Z. byl ze všech těch vztahů pro tebe nejjednodušší. Vždycky je jednodušší pohádat se a usmířit s někým, kdo je „morálně a mentálně“ pod tebou a na tobě si vybíjí především chyby svoje (jako třeba když už napopáté neudělala ty zkoušky a nechtěla se kvůli tomu s tebou ani vidět), než s tím, kdo tě upozorňuje na chyby tvoje. Snadněji si usmíříš člověka, jemuž stačí zalichotit a říct, že příště to zvládne a ty mu s tím pomůžeš, než usmiřovat se s někým, komu musíš dokazovat, že jsi napravil chyby pro změnu svoje (ale že někdy jsi udělal pořádné kopance, Sergio! :-)). V tomhle přístupu tě naprosto chápu. Ale zase ale... motivuje tě takový vztah k něčemu? Dokáže člověka motivovat vztah, který funguje čistě na bázi "jsem s tebou jen proto, že mi ještě k něčemu dobrý jsi, ale ne zase tolik, abych se tě byť jen dotkla"?
Dost teď právě o motivacích přemýšlím, sama ji tak trochu hledám. Třeba teď v ZOO mi L. řekl, že on kočku nechce, že místo ní radši koupí dva psy. Zajímavá myšlenka, stále mi to hlodá v hlavě. Ne ta myšlenka sama o sobě, ale ty konsekvence. (Možná jsem nepoužila úplně správné slovo, tohle ani nevím, co znamená :-).) Ale dokáže člověk žít tak, že nechá zaplácnout, nahradit to, co si přál, něčím jiným ve větším množství? Asi ano, pokud to pro něj není až životně důležité. Ale co je vlastně životně důležité?
Ale teď zase rychle zpět k tobě, ať nejsem za sobce. Na obranu Z. a těch neustálých hádek musím říct, že žití s tebou asi jednoduché nebude. Neustálé boje kvůli úklidu, to, jak jsi pořád pryč, jak máš moc práce, to už o něčem svědčí. Vždyť tys často neměl čas ani na odpověď. Pořád nějaké důvody, proč něco nejde, proč něco není včas. To se holkám nelíbí, Sergio! Vím, musí tě mít rády takového, jaký jsi. Máš rád své přátele, své koníčky. To ty tvoje ale měly snad také, ne? Jo, jakmile ženská nemá koníčky, nebo si udělá koníčka z chlapa, je zle. Nic není horšího pro mladýho chlapa, než ženská, která chce s chlapem sdílet všechno! Chce, aby si s ní večer povídal, koukal na slaďáky, pomáhal jí doma. To každýho chlapa vyděsí. Viděl jsi „Až tak moc tě nežere“? Pusť si to, jsou tam skvělé hlášky. Jo ale nezapomínej, že i když ženská koníčky má, není vyhráno. Pokud totiž nemáte ty základní společné, je zle úplně stejně.
Není to lehké, viď, Sergio? :-)
A co T., vídáte se ještě? Nebo A., M., J… Už je jich tolik, o kterých jsem leccos a letos slyšela, že už ztrácím přehled. Píšete si aspoň? V poslední době o nich nemám žádný feedback :-) V tvém životě je přitom tolik zvratů, že je stále o čem psát.
Sergio, tenhle dopis nemá být tak moralizující nebo plný rad jako ten minulý. Ty si stejně nedáš říct, už tě chvíli znám :-) I když víc přes písmenka, než reálně. Ale to nevadí, myslím, že člověk se brzy naučí číst mezi řádky. No, ty sis popravdě často něco vyložil i jinak, nebo to dokonce překroutil, ale to už, doufám, nehrozí, to už jsme si snad dávno vyjasnili :-). Snad ti ani nevadí, že část tvého příběhu je takhle veřejná, když je takhle anonymní... Přece jen, na zveřejňování veškerých detailů ze soukromí už jsi si v minulosti snad zvykl :-)
Tak nic, Sergio, jen jsem ti chtěla popřát s blížícími se Vánocemi, ať se máš dobře a ať už těch bejvalek moc nepřibývá :-) Ať myslí víc na tebe, než na svý „chlastačky“ (je to hrozné slovo, co? :-)) a jiný zábavičky, ať jste ty i ony zdravý a trpělivý, ať to s tebou myslí dobře a nemají tě jen jako plyšáka, kterého jde zahodit, když dostanou nového, a vrátit se k němu jen, když se ten nový záhadně ztratí.
Buď stále svůj, Sergio.
Ale nauč se víc uklízet než pít, to jako fakt!!! :-)
P.S. Chtěla jsem ti navrhnout, jestli bys to neměl radši zkusit s muži, když s těmi ženami je to tak špatný, ale věř mi, s muži to není o nic jednodušší, naopak! :-)
