Tak už to přišlo... a odešlo :(

Ano! Bylo to tu, bylo to nádherné a bylo toho málo. Moc málo. Je třeba to zopakovat. A co že to?

Norsko, 7 nejkrásnějších túr

aneb pár poznámek z cesty


Den první, 3.8.2011

Ranní vstávání a výpravy kupodivu probíhaly v klidu. Což je docela div, vzhledem k tomu, že jsme spali asi hodinu a půl, ne víc. Všechen ten úklid, slepování kufru, který se jaksi záhadně (prý úplně sám od sebe) rozsypal.

Stejně tak proběhlo v klidu i odbavení na letišti.

Norské letušky jsou hezké a milé, ne jak některé jižanské či středoevropské můry :) (nic proti můrám, samozřejmě :)). Odlet byl snad na minutu přesný. Jak nezvyklé.

Let byl příjemný, výhled přímo úžasný. Nejdříve česká krajina, jež se z letadla zdála jak malovaná zahrádka, nepravidelná políčka protkávaná šňůrami lesů hrála barvami, tu a tam je zpestřily hladiny rybníků. Pak moře a krásný sever. Stovky, snad i tisíce ostrůvků, mezi nimiž byly patrné loďky různých velikostí, dlouhé fjordy zarývající se hluboko do pevniny. Prostě nádhera.

Chtělo se nám hodně spát, přece jen se ozval spánkový deficit. Ale let byl krátký a ten pohled jsme si prostě museli užít.

Po příletu do Osla však přišlo menší rozčarování - nikdo na nás nečekal. Po chvíli bezvýsledného pátrání přišla sms, ať čekáme. Tak jsme čekali. 2 hodiny.

Letiště v Oslu (Gardermoen) je poměrně zvláštní. Severské, útulné, vykládané dřevem, přesto hodně technické. Zevnitř je rozhodně příjemnější, než zvenku.

15:45 Horror.

Ve tři čtvrtě na čtyři volala Xenie z cestovky, kde prý jsme, že průvodce na nás čeká na informacích. Byl příjemný asi tak jakko zanícená kopřivka v sauně. Když nám řekl, že se vše zkomplikovalo, málem dostal tečku mezi oči. Nebylo pro nás v autobusu dost místa. Takže jsme nakonec seděli každý zvlášť, pěkně na opačné straně autobusu, a naše kufry trůnily v uličce. Stejně tak i jeden z řidičů, který si musel ustlat na schodech (ne Pinďa, ten druhej. Pinďa řídil.). Aby situace dostala grády, autobus byl plný nalitých stárnoucích Moraváků, jež doplňovalo pár sousedů z východu. S H. jsme se domlouvali smskami. Krev vřela, ale nakonec se podařilo vše vyřešit.

Slovy průvodce:

"A teď už na klid, jo!"

Z letiště jsme zamířili do Osla, které už jsme s H. sice dříve navštívili, ale i tak jsme si jej rádi zase prohlédli.

A tady je pár poznatků:

• Mladí Noři objevili prkna. Na svých ošoupaných skateboardech vehementně otloukají dlažbu nevšední radnice. Občas otlučou i sebe a nepozorné turisty.
• Zřejmě za to mohou nedávné smutné události z Utoyi, ale Oslo je plné zvadlých květů a zhaslých svící. Dokonce i na pobřeží naproti tomuto ostrovu vznikla velká mohyla z květin k uctění památky nešťastných obětí.
• Ač je Oslo poměrně klidné a dost vylidněné město, na některých místech vznikaly dlouhé dopravní kolony, které nám situaci ještě více komplikovaly.
• Veškeré jídlo je třikrát dražší než v ČR.
• I na začátku srpna je venku do půlnoci světlo. To bohužel však znamená, že nejsou vidět hvězdy.
• Norové milují trampolíny. Jsou v každé druhé zahradě a v každém prvním kempu.

Ubytování v kempu bylo příjemným překvapením. Chatičky pro 4 osoby byly dobře vybavené (lampičky, kávovar, lednice, sporák...), dokonce bylo v chatce 10 zásuvek, takže jsme všichni vesele nabíjeli.

Chatku jsme sdíleli s Petrem a Broňou, fajn párem, který, ač přece jen starší, nás při pozdějších horských výšlapech hravě strčil do kapsy (to sice není až tak těžké, ale oni zvládali fakt obrovské tempo :)). Jediným mínusem večera byla voda, jež teda tekla dosti ledová.

To be continued...