neděle 31. července 2011

Už je to tady (skoro)!

Už se to zase blíží. Je to pár dní, co jsem psala o jarním výletu do Budapešti, a teď už zase píšu o tom, jak se chystám na letní výlet do Norska. Bude to krásné, bude to drsné, divoké a jistě zajímavé. Těším se, že poznám nové lidi, budu dýchat ten svěží vzduch a z krásné přírody mě bude přecházet zrak :)
Je to všechno zase hektické, tentokrát možná víc, než jindy, protože v nové práci je toho teď moc. Navíc už mi chvíli stojí hodně plánů s kamarády, které jsem v poslední době trochu zanedbávala, ale hned v září to, doufám, budu moct napravit. Zkrátka, teď je fůra balení, nakupování, shánění. Určitě zapomenu sto věcí, ale snad zrovna ty, bez nichž se obejdu. Mé zavazadlo už teď váží skoro 15 kg, a to je v něm jen spacák a boty. Ještě aby mě tak vyhodili z letadla :) No, hlavní je, aby vůbec odletělo.
Momentálně promazávám karty do foťáku, těch není nikdy dost. Lehce exhibicionisticky jsem při tom třídění vrzla pár fotek i na web, ale jen maloučko, protože exhibicionisty nemá skoro nikdo rád :) (Své by o tom mohla říct i jedna zrzavá vypočítavá pipka, která mi to zprvu nechtěla věřit, ale teď už asi taky ví. No, tupinko, život jde dál, přestaň myslet jen na sebe a na to, abys na všem vydělala, zamysli se nad tím, že s lidma se nechodí jen proto, abys mohla své postelové fotky a cinty o svém štěstí veřejně chrchlit těm, co by ti podle tebe měli závidět (asi všichni, že), a ono to třeba časem půjde; ten šašek počmáranej stejně nejspíš nebyl extra partie :))

A teď od zoufalců zpět k těšení!!! :))
Chystám se lézt po horách, procházet se kolem norských řek a jezer, užít si divokou řeku na raftu a po večerech vstřebávat atmosféru norských vesniček a měst. Zní to super, ne? Mně jo. Taky doufám, že to super bude. Už snad proto, že jsem zjistila, že mi nepromokavé věci za tisíce promokají, že batoh bude k dispozici den před odjezdem, že z cestovky kromě jednoho informačního mailu a letenek nic neposlali a že všude čtu, že pižmoně a soby lze potkat jen vzácně! Ale já je najdu! Oni sami přijdou! A jestli ne, tak si na ně prostě počkám.
A protože čas neúprosně letí, musím teď tenhle příspěvek ukončit, nicméně hodlám ho ještě doplnit a navazovat na něj zážitky z cest. Tak držte palce!!! :)

Žádné komentáře: