Tak jsem tu s další várkou! Neurodilo se toho na seznamu mé četby, pravda, tolik, jak bych si přála, ale letošní "zima" byla spíše jarem skloubeným s podzimem a tudíž mi moc prostoru pro čtení nedala. Ale snaha byla, navíc teď mojí nohu "zdobí" (no jo, pořád ty uvozovky) pár stehů, které mi svým sténáním (sem bych ty uvozovky dala samozřejmě taky ráda) nedají v noci moc spát, takže trávím nějaké ty noci občas i nad knihou.
A kdo že mi byl společníkem? Tak tedy:
Terapeutka (C. Grebe) - Jak příznačný název :) Nicméně obsahově velké zklamání. Hlavní postava mě vytáčela. Fakt, občas i hodně. Potenciál to mělo, ale zůstal nevyužit. Jen mě děsí, že jedna z autorek je tuším také terapeutka. Chvíli jsem zvažovala, zda se neobrátím na nějakou jejich asociaci či komoru a nenechám ji proklepnout, protože pokud má stejný přístup, jako její hlavní hrdinka, tak to potěš koště a už se nedivím, že jsou severské mordy tak brutální!
Světové krimipovídky - Jo, tak tím jsem si chtěla spravit chuť a ne úplně se to povedlo. Bichle rozhodně ne kabelkových rozměrů, lákající na jména jako Nesbo či Deaver byla spíše nacpána mně neznámými autory, což by tak ani nevadilo, kdyby jejich příběhy přinášely aspoň trochu napětí nebo nějaké té krimi, co slibovaly. Sliby chyby.
Poslední aristokratka (Evžen Boček) - Tak tohle byl omyl pomalu tak velký, jak ta Terapeutka. Desítky lidí na netu psaly, jak se řechtaly nad oním oslnivým humorem v tramvaji tak, až jim slzy tekly a lidi se za nimi otáčeli. Já místo toho otáčela stránky a slzy mi tekly leda při myšlence, jak dlouho asi ještě potrvá, než se dostaví nějaký ten humor. Tedy, on tam byl, párkrát jsem se i pousmála (asi třikrát), ale byl, upřímně řečeno, spíše pro děti na prvním stupni základní školy. Byl prostě primitivní a prvoplánový a já nevím. Asi jsem studený cynik, ale mě to minulo. Rezervaci v knihovně na druhý díl jsem zrušila.
Ostrovy krásy, lásky a lidojedů (Miloslav Stingl) - Tak ale pozor! Jiné kafe!! Úplně jiné!!! Knihy od Stingla máme doma už asi od sedmdesátých let, jeho cestopisy jsou psány s láskou a nejinak tomu je i v případě této knihy, kde jsem nelenila a vysolila bankovky na pult. Nejen, že si s autorem při každém osobním setkání skvěle popovídám, což mi zážitek z jeho knih ještě umocňuje, ale jeho knihy jsou opravdu psané s láskou k danému místu a s uměním vypravěče, jenž se nesoustředí pouze na cestopisné údaje, ale umí naopak s určitými místy svázat a podat legendy, které musí upoutat snad každého, jehož srdce zaplesá při zmínce slov cesta, dálka a dobrodružství. A ne, tu chválu nepěju jen proto, že mi do knih píše hezká věnování :)
Nicméně ještě varování - tato kniha obsahuje opravdu popisné pasáže kanibalismu obyvatel tichomořských ostrovů.
Varovné signály očkování (A. Strunecká) - Nepsala jsem to sem už? Možná. Jednu chvíli jsem tu knížku rozečetla a pak se jí ujal táta, kterého zaujala taky, takže jsem se k ní pak ještě musela vracet, abych dočetla poslední stránky. Tahle knížka mě mile překvapila v tom, že není tak jednostranná, jak u takových knih bývá zvykem. K něčemu je samozřejmě potřeba přistupovat s rezervou, ale na to, aby poskytla základní informace k zamyšlení nad soudobými postupy ve zdravotnictví a farmacii (které se nás úzce dotýkají), zcela jistě postačí. Chce to ale určitě čerpat informace z více zdrojů a srovnávat, případně se dále osobně informovat na patřičných místech. Ale kde jsou a která jsou ta patřičná, že?
Vyděděnec a jiné povídky (H. P. Lovecraft) - Knížka, malých rozměrů, která příjemně překvapí celkovým dojmem. Skvěle zapadající ilustrace a k tomu příběhy, které ve své době musely být opravdu strašidelné. Dnes už z nich asi nikomu mráz po zádech neběhá, ale vyvolávají i tak příjemné představy, jaké to asi bylo tehdy. Celkově pozitivní dojem. Bodejť ne, vždyť autor už je v oboru klasik.
Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a seriových vrahů (K. Dutton) - Nechci říct, že to byl krok vedle, ale nadšení se nekonalo. Zase to mělo potenciál rozvést tohle velice zajímavé téma a uvést ho na praktických příkladech (a že jich musí být) a ono to místo toho omílalo pořád dokola to samé. Takže nám to huplo hezky do průměru.
Hunger Games: Aréna smrti (S. Collins) - Už jsem se k tomu vyjadřovala tolikrát, že se mi to nechce znovu opakovat a natož vypisovat. I když by to i mělo nápad, ich-forma byla dle mého zvolena zcela nešťastně a ten primitivní popis tomu taky docela ubral. Všechny důležité momenty, jimiž jsou hlavně úmrtí protivníků či spolubojovníků, jsou popsány tak "nijak", že pocity lítosti, nenávisti nebo kdovíčeho to ve mně prostě nevyvolalo. Mít autorku po ruce, párkrát bych během četby jejím směrem pozvedla obočí, dlaně před sebou zvedla a otočila směrem k nebi a zeptala se "Really?!" Pardon, ale té nelogiky a těžko uvěřitelných situací tam bylo nějak moc. Na druhou stranu ale musím říct, že se to čte hodně rychle a snadno, utíká to, a myšlenka, s kým že se ta natvrdlá hlavní hrdinka nakonec spustí, mě možná i dožene k dalším dílům. Nebo si holt jen přečtu spoilery a bude. Uvidíme.
Mort (T. Prattchet) - Návrat ke klasice. Navíc v podobě mé nejoblíbenější postavy Zeměplochy - Smrtě. To nemohlo skončit špatně. Sice dějově mě to úplně nechytlo, ale zcela to vynahradilo množství opravdu vtipných hlášek.
Umění války (Sun-c') - Trošku raritka, respektive k této knížce jsem přišla tak, že nám ji zaslal kandidát spolu se svým životopisem. Možná to ani není úplně legální, že to takhle šíří, na druhou stranu, Sun-c' už to asi moc řešit nebude. Knížka je to určitě zajímavá, chce to se nad jednotlivými verši trochu zamýšlet, jinak má tendenci sjet do rutiny, u které brzy zjistíte, že ji příliš nevnímáte.
Žena v kleci (J. Adler-Olsen) - Na několika místech jsem četla, že se jedná o nejlepšího autora severských detektivek. S Ženou v kleci jsem delší dobu otálela, přece jen mě popis zase tolik nestrhl, abych to musela zhltnout hned. Když si ale máti pořídila audio knihu, vzala jsem to jako příležitost posoudit, na kolik se psaná od čtené verze liší. Zezačátku to vypadalo, že vůbec, později ale z té čtené vypadávaly části ze soukromí vyšetřovatele. Nevím, jestli mi to trošku nevadilo ve smyslu, že u dalších dílů by pak člověk nevěděl, která bije, nebo že naopak to soukromí opravdu není tak důležitá část, protože už se to v budoucnu dál rozvíjet nebude. Budu si muset počkat a posoudit to, až se k dalšímu dílu dostanu, ten už chci asi jen v té psané verzi. A k samotné knize: určitě není nudná, trochu vybočuje ze severských detektivek tím, že mrtvoly se tam nekupí na ulici a všude nestříká krev, nejlépe z několika částí těla. Kniha nepostrádá i jemný humor, to já můžu. V určité chvíli to mělo tendenci sklouznost k onomu "ježiž dyť to není možný, takhle blbě a bez posil by to žádnej policajt neudělal" a "ach jooo, provrtaj ho jak cedník a on stejně všechno přežije a ještě je všechny přemůže", nicméně pád nedosáhl takové hloubky, do jaké padá v tomto směru například Nesbo.
Jo a sorry za spoiler :D
Vyluxusované mozky (M. Lindstrom) - Na tuhle knížku jsem se celkem těšila, že mi třeba odhalí, jaké že to praktiky obchodů ještě neznám. A ejhle, já je vlastně všechny znám. No, na osvěžení si a shrnutí marketingových triků dobrý, ale podobně jako v Moudrosti psychopatů se tam hodně věcí opakovalo a víceméně nic nového to nepřineslo. Pro mě průměr. Pro někoho, kdo neabsolvoval marketingové předměty na vejšce, to může být přece jen poutavější.
No a teď mám rozečteného Nietzschieho a Mahlera (dobře, toho už trochu dýl, ale kdo má tu bichli tahat) a ještě k tomu Zlodějku knih. O nich zase někdy příště.
