V posledních dnech plní články novin a bulváru zprávy o skandálních praktikách na plzeňských právech. Pravda, je to ostuda a řešit by se to mělo. I když se to určitě nakonec stejně zamete pod koberec, aspoň na chvíli nebude pár zbohatlíkům úplně nejpříjemněji. Nedělám si ovšem iluze, že si některý z nich dělá nějaké velké starosti s tím, že by mu snad sebrali titul. To asi příliš nehrozí.
Sotva ale vypluje na povrch nějaký takový skandál, vynoří se v těsném závěsu za ním další, protože připo(zbytek slova si domysli) dušičky, které předtím raději v koutku seděly a mlčely, si najednou vzpomněly, že i v jejich případě nebylo všechno úplně v pořádku, a dožadují se spravedlnosti. Že u zkoušek často prolezou i ti, kteří skoro nic neumí, na to jsme snad všichni zvyklí. Že se občas někomu zkouška nepovede, to je také poměrně normální. Co se mi ovšem opravdu nikdy za dobu mých studií nestalo je, že bych prolítla u zkoušky, profesor se na mě podíval, pak se ke mně podávajíc mi index naklonil a do ucha zašeptal "Upeč mi bábovku a máš to v kapse". Vážně si takovou situaci nedokážu představit. Ano, stalo se mi, že se mi nějaký předmět napoprvé nepovedl (naštěstí to nebylo příliš často, takže bábovkové návrhy se ke mně nemohly příliš dostat), ale prostě jsem přišla domu, otevřela knížku, učila jsem se, přišla jsem na další pokus, vytáhla si otázku, zodpověděla ji a - světe div se - dostala jsem známku a mohla jsem jít domu, aniž bych předtím musela skočit do sámošky nakoupit profesorovi nebo nedej bože se mu ještě patlat s večeří.
Docela by mě zajímalo, proč chtějí ti (no, spíš ty), které se se svými příběhy svěřují novinám, zůstat v anonymitě. Hrozí jim snad něco, pokud svou identitu zveřejní? Ano, hrozí. Hrozí, že se provalí, že přišli/y na zkoušku tak nepřipravené, že museli/y orodovat o další pokus a nějak si k němu dopomoci (a že si evidentně nakonec dopomohli/y). Nedovedu si totiž představit, že by podobné protislužby (pokud k nim opravdu docházelo) musel vykonávat někdo, kdo u zkoušky dobře uměl. To mu jako profesor řekl "No, umíte to sice krásně, ale já vám to stejně nedám, dokud mi neuvaříte k večeři španělské ptáčky"?
Z doslechu vím, že i u nás na škole byli různí pedagogové, nad jejichž praktikami by se leckdo podivil, ale potom nechápu, proč se někdo proti nim neodvolal. U nás se stěžuje na leccos, tak proč se tedy někdo neohradil normální, běžnou cestou - neobrátil se na vedení nebo alespoň na studijní referentky? Na VŠE jsem absolvovala stovku předmětů a nestalo se mi, že by mě někdo nějak vydíral, nebo po mně vyžadoval něco kromě učení (upřímně, chtít po mně večeři, to by bylo spíš za trest :)). A co už vůbec nechápu, že se nad jednáním pedagogů z VŠE pohoršují lidi, kteří na VŠE nikdy nestudovali, takže ani trochu netuší, jak to tam asi chodí, ale morálky mají za dva (na školních diskuzích se živě debatuje např. o tomto článku).
Jen ať si takoví lidé pohrdlivě házejí vysokoškolákům bábovky na hlavu, když jim aspoň ta představa dělá radost :) Mně zase dělá radost, že mám diplom za známky a ne za buchty :)) A co si o tom někdo, kdo má problémy i se základy pravopisu, myslí, mi může být srdečně jedno ;)
Sotva ale vypluje na povrch nějaký takový skandál, vynoří se v těsném závěsu za ním další, protože připo(zbytek slova si domysli) dušičky, které předtím raději v koutku seděly a mlčely, si najednou vzpomněly, že i v jejich případě nebylo všechno úplně v pořádku, a dožadují se spravedlnosti. Že u zkoušek často prolezou i ti, kteří skoro nic neumí, na to jsme snad všichni zvyklí. Že se občas někomu zkouška nepovede, to je také poměrně normální. Co se mi ovšem opravdu nikdy za dobu mých studií nestalo je, že bych prolítla u zkoušky, profesor se na mě podíval, pak se ke mně podávajíc mi index naklonil a do ucha zašeptal "Upeč mi bábovku a máš to v kapse". Vážně si takovou situaci nedokážu představit. Ano, stalo se mi, že se mi nějaký předmět napoprvé nepovedl (naštěstí to nebylo příliš často, takže bábovkové návrhy se ke mně nemohly příliš dostat), ale prostě jsem přišla domu, otevřela knížku, učila jsem se, přišla jsem na další pokus, vytáhla si otázku, zodpověděla ji a - světe div se - dostala jsem známku a mohla jsem jít domu, aniž bych předtím musela skočit do sámošky nakoupit profesorovi nebo nedej bože se mu ještě patlat s večeří.
Docela by mě zajímalo, proč chtějí ti (no, spíš ty), které se se svými příběhy svěřují novinám, zůstat v anonymitě. Hrozí jim snad něco, pokud svou identitu zveřejní? Ano, hrozí. Hrozí, že se provalí, že přišli/y na zkoušku tak nepřipravené, že museli/y orodovat o další pokus a nějak si k němu dopomoci (a že si evidentně nakonec dopomohli/y). Nedovedu si totiž představit, že by podobné protislužby (pokud k nim opravdu docházelo) musel vykonávat někdo, kdo u zkoušky dobře uměl. To mu jako profesor řekl "No, umíte to sice krásně, ale já vám to stejně nedám, dokud mi neuvaříte k večeři španělské ptáčky"?
Z doslechu vím, že i u nás na škole byli různí pedagogové, nad jejichž praktikami by se leckdo podivil, ale potom nechápu, proč se někdo proti nim neodvolal. U nás se stěžuje na leccos, tak proč se tedy někdo neohradil normální, běžnou cestou - neobrátil se na vedení nebo alespoň na studijní referentky? Na VŠE jsem absolvovala stovku předmětů a nestalo se mi, že by mě někdo nějak vydíral, nebo po mně vyžadoval něco kromě učení (upřímně, chtít po mně večeři, to by bylo spíš za trest :)). A co už vůbec nechápu, že se nad jednáním pedagogů z VŠE pohoršují lidi, kteří na VŠE nikdy nestudovali, takže ani trochu netuší, jak to tam asi chodí, ale morálky mají za dva (na školních diskuzích se živě debatuje např. o tomto článku).
Jen ať si takoví lidé pohrdlivě házejí vysokoškolákům bábovky na hlavu, když jim aspoň ta představa dělá radost :) Mně zase dělá radost, že mám diplom za známky a ne za buchty :)) A co si o tom někdo, kdo má problémy i se základy pravopisu, myslí, mi může být srdečně jedno ;)
