Modré pondělí

Trvá to už několik týdnů a není to vůbec příjemné. Co? Spaní. Chci přes den neustále spát, ale v noci spát nemůžu, překvapivě mi to nejde. Zato bych tuze ráda spala ráno, počínaje pátou hodinou. Už když se ráno hrabu z postele, slibuju si, že jen co přijdu po práci domů, okamžitě se svalím do peřin a nikdo mě z nich nedostane. Často to tak i je (ne doslova, ale nemá to k tomu daleko :)).
Už když jsem si nařizovala večer budík, věděla jsem, že to číslo, co do něj klofu, je značně nereálné. Změnila jsem ho tedy na 6:50 a doufala, že se vzbudím ještě dřív. Ha ha. Ač jsem šla spát před půlnocí, vzbudila jsem se až v 6:46. Víte, jak strašně nepříjemná je pro mě v tuhle hodinu sprcha a mytí vlasů? Hodně!!! Jedinou útěchou mi vždycky je, že si pak vlezu ještě na chvíli do vyhřátých peřin. Jenže to bych musela vstát v šest a ne v 6:46.

Už jsem počítala, že v nepříjemně studeném duchu se ponese celý den. Měla jsem cuky zalézt do postele, poslat do práce sms, že dnes nepřijdu a prostě a jednoduše si hodit modré pondělí., poprvé v životě změnit ten poctivý stereotyp. Ale nakonec jsem se naštěstí (nevím jak) přinutila a do práce přišla ještě s předstihem. Nedělo se tam nic, co by stálo za zmínku, rozhodně ani nic příjemného, když vezmu v potaz, kolik zbytečných mailů mi od "vedení" přišlo, ale příjemný byl večer, který hned po práci následoval.
Nevím upřímně proč mě tak moc nabil příjemnou náladou, ale ten večer byl prostě super. Obyčejné posezení (no, v tomto případě téměř poležení, jelikož byla volná místa jen na polštářích), plné vyprávění s někým, ke komu jsem dřív měla hodně blízko, s kým jsem ale už dlouho neměla možnost soukromě promluvit, protože vždycky se nás sešlo víc... Mluvili jsme o všem možném, a ač se nám vmísily mezi témata i nepříjemné věci, stejně večer probíhal v takové pohodě, že mi dodal spoustu pozitivní energie. Proto vám všem doporučuju naplánovat si na pondělní večer něco podobného, je super, když najdete důvod, proč se na pondělí těšit.
A rozhodně vám klesne počet modrých pondělků! :)

P.S. P. úplně zapomněl, že jsme spolu měli chodit na kick-box. Asi je to dobře :) Každopádně mi zase vnuknul pár nápadů, tak mám zase o čem přemýšlet. Ach jo :)

P.S.S. Před chvílí mi přišla od dalšího kamaráda sms, ať ještě dnes zajdu posedět, respektive spíš popít. Pozdě, smůla. Jeho, samozřejmě :) A nebo si udělám plán na další pondělí, ať není modrý... :)

Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách

Tady by se mohlo zdát, že jsem prolistovala knížku, kdysi tak hodně populární, vtipně ilustrovanou, zabývající se mezilidskými vztahy a společným soužitím, ale v tomto případě tomu tak není.
Viděla jsem totiž stejnojmenný film. A přišel mi jako neskutečná přehnaná blbost. Snad to bylo mým tehdejším rozpoložením, snad přístupem a nedůvěrou k německé kinematografii, ale opravdu jsem se na to nedokázala podívat v kuse. Možná jsem jen nepoodhalila tu skrytou hloubku, ten základ, na kterém je celý film postaven, ač se dá už jen díky názvu vytušit.
Prostě tenhle film doporučit určitě nemůžu, není nic, co by mě na něm nějak zaujalo, snad jen jedna nebo dvě hlášky ve stylu "Proč muži tak často kloužou po povrchu?"
Pokud někdo z vás měl tu čest a pochopil význam a přínos tohoto dílka, budu ráda, když se mi ozvete a pomůžete ho poodkrýt i mně :)

Letiště Babylon, Hotel Babylon, Módní salon Babylon

Babylon. Pevná součást názvu tří knih, které jsem četla někdy v listopadu. Ani nevím, čím mě vlastně zaujaly, snad svou čtivostí. Zápletka často neuvěřitelná, ale to bylo asi způsobeno tím, že se spoustu zážitků z letiště či hotelu snažila autorka vtlačit do 24 hodin.
Ano, přiznávám, není to žádná díra do literárního světa, ale knížky jsem vždy přečetla během chvíle a bavily mě. Snad nejvíc příběhy z letiště, nejmíň z hotelu. Jsou to přesně ty knížky, u nichž na chvilku vypnete a zapomenete na to, co se děje kolem vás, a přenesete se do prostředí, které sice zdánlivě znáte, ale nenakoukli jste mu patřičně pod pokličku.
Nečekejte, že se budete popadat smíchy za břicho, ani že se vám budou koulet slzy dojetí po tvářích, jen říkám, že já jsem se nenudila a několika pročtených hodin určitě nelituju.

Čtu

Čtu a hodně. V poslední době je to u mě snad i trochu extrém, protože čtu v autobusu, čtu v metru i tramvaji, čtu ve výtahu... a vůbec, čtu, kde se dá.
Jen za poslední měsíc či dva jsem přečetla řadu knížek. Dělám si o nich různé poznámky, abych aspoň nezapomněla, že jsem je vůbec četla. Ale protože poznámky jsou rozstrkané po různých denících, které se časem jistě někam zatoulají, asi budu házet své dojmy z jednotlivých knih i sem.

Zvláštní je, že ač jsou některé knihy rádoby humoristické, na mě působí spíš depresivně. Některé mi přijdou silně nerealistické, jiné zase realistické až příliš. Že bych v nich něco podvědomě hledala? Možná. Každopádně ať už čtu knížku o psech či jihoamerických indiánských kmenech, každou chvíli se musím nad knížkou nějak ušklíbnout a říct si "to přece neee". Opravdu už nejsem schopná popustit uzdu fantazii a říct si, že něco takového se opravdu může dít? Že jen můj život se poslední dobou odehrává v nudně zaběhlých kolejích? Upřímně, mně ty koleje přijdou občas silně extrémní, ale přesto mi ty lidské příběhy z očíslovaných stránek přijdou jako z jiného světa. Asi si budu muset udělat pořádný seznam, co jsem to vlastně četla, a pak na základě toho vydedukovat, proč mám z takových věcí nepříjemný pocit a proč to tedy proboha vlastně čtu?! :)
A hlavně zjistit, co bych měla číst určitě a čemu se napříště radši vyhnout.

Novinky

Název je opět lehce zavádějící, nenesu vám žádné novinky ze svého života, spíš jen takové zamyšlení.
Dnes jsem zahlédla další (možná) přínosný článek, a to samozřejmě na Novinky.cz. Zaobírá se (jak jinak) partnerskými vztahy a sexem (to táhne, proto se musí každý den něco o něm někam nalepit).
Tentokrát se článek věnuje intimnímu životu partnerů - prý nejvíce vypovídá o kvalitě vztahu. Při poklesu intimity prý narůstají ve vztahu pochybnosti a tím se vztah pohřbívá.

Ano, chápu, že pro některé sexuchtivé jedince může být pokles intimity důvodem k rozchodu. Nebo že pokud mi sex připadá "nedostatečný", přepadnou mě myšlenky na to, že se mnou protějšek asi moc spát nechce. Asi z nějakého důvodu. Jakého, to už je na upřímnosti partnerů a schopnosti zvládnout si vše otevřeně vyříkat.

Ale není to třeba i naopak? Není to třeba tak, že když máte pochybnosti o Vašem vztahu, otřásá vámi nejistota, jestli je vám partner věrný a jestli vás vůbec má ještě rád, klesá vaše chuť na nějaké intimnosti s ním?
Nechuť k sexu může mít mnoho příčin, ale mezi ty hlavní patří podle mě "blbá" nálada. A co vám zhorší náladu víc, než když máte pocit, že váš vztah se hroutí, že není, jaký by měl být, nebo třeba je, ale nemáte důvěru v partnera, že i on to tak vidí a neohlíží se jinde? Funguje i v takových chvílích sex normálně? Dá se taková situace řešit kvalitním sexem?
Zkvalitňovat sex - ano, samozřejmě, ale zachrání to vztah?
Je to začarovaný kruh, sex je ve vztahu významným faktorem, někdy přímo ovlivňujícím, někdy přitom sám ovlivňován.
A co když dojde k fázi nejhorší - kdy žena není schopna mít s partnerem sex už čistě proto, že ji nepřitahuje? Ani ne tak fyzicky, ale prostě tak, sám o sobě? Když už si ho třeba neváží tolik, aby to v ní vyvolávalo chutě mu "podlehnout"? Co když cit vyprchá, vztah vyčpí - lze sexem něco řešit? A mají to muži také tak, nebo je jejich vrozená chuť k sexu nezastaví a užívají si sex cit necit? Je pro ně jednoduché mít sex s někým, koho už nemají (tak) rádi?

No nic, přeju vám co nejméně takových starostí, ať se vám vyhne blbá nálada a ať máte co nejvíc možností užívat si kvalitního sexu. I když, jak jsem se na stejném serveru také dozvěděla, mnozí mladí jej prý odkládají až na víkend, neboť v týdnu nemají čas a sílu. Tak jen doufám, že když zrovna jedu na víkend pryč, tak protějšek nebude mít sílu ani chuť zrovna o tom víkendu a odloží to na všední den :)) A nebude trénovat nebo ověřovat nějaké teorie jinde :-P

Ten čas tak letí...

Nejsem si zcela jistá, jestli už tu blog s podobným názvem nemám. Možná i několik. Ano, nic se nezměnilo, naopak, času je čím dál míň. Ale je čas návratu ke kořenům, čas, kdy je potřeba připomínat si to dobré z minulosti, alespoň co se týče koníčků. Některé věci z minulosti dál nechám pod povrchem, jelikož tam (hlavně některé záležitosti) dnes už rozhodně patří a tahat je ven by bylo kontraproduktivní.
Uvidíme, jak dlouho mi to protentokrát vydrží. Odhodlání není veliké, ale právě díky tomu to má jistou šanci, protože kdykoliv já se k něčemu odhodlám, někdo či něco mi to zhatí :)
Tak šup do toho, ať je něco hotovo.