Čtu a hodně. V poslední době je to u mě snad i trochu extrém, protože čtu v autobusu, čtu v metru i tramvaji, čtu ve výtahu... a vůbec, čtu, kde se dá.
Jen za poslední měsíc či dva jsem přečetla řadu knížek. Dělám si o nich různé poznámky, abych aspoň nezapomněla, že jsem je vůbec četla. Ale protože poznámky jsou rozstrkané po různých denících, které se časem jistě někam zatoulají, asi budu házet své dojmy z jednotlivých knih i sem.
Zvláštní je, že ač jsou některé knihy rádoby humoristické, na mě působí spíš depresivně. Některé mi přijdou silně nerealistické, jiné zase realistické až příliš. Že bych v nich něco podvědomě hledala? Možná. Každopádně ať už čtu knížku o psech či jihoamerických indiánských kmenech, každou chvíli se musím nad knížkou nějak ušklíbnout a říct si "to přece neee". Opravdu už nejsem schopná popustit uzdu fantazii a říct si, že něco takového se opravdu může dít? Že jen můj život se poslední dobou odehrává v nudně zaběhlých kolejích? Upřímně, mně ty koleje přijdou občas silně extrémní, ale přesto mi ty lidské příběhy z očíslovaných stránek přijdou jako z jiného světa. Asi si budu muset udělat pořádný seznam, co jsem to vlastně četla, a pak na základě toho vydedukovat, proč mám z takových věcí nepříjemný pocit a proč to tedy proboha vlastně čtu?! :)
A hlavně zjistit, co bych měla číst určitě a čemu se napříště radši vyhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat