Den druhý, 4.8.2011
A opět horror. Den sice začal dobře, ale s Juházsem se asi nejuchá.
Vstávali jsme v pět, snídaně proběhla v poklidu (na příděl, aneb vyfasuj obložený talíř a s čajem už se obsluž) a vyrazili jsme podle plánu, tedy včas. Jenže po hodině cesty se ozvala menší rána a dojeli jsme.
Původní, optimistická přestávka byla stanovena na půl hodiny. Po chvíli už bylo všem jasné, že představa rychlé opravy byla velmi naivní a pauza byla prodloužena, a to rovnou do čtyř odpoledne. Dnešní program byl tedy kompletně zrušen.
Krásný den jsme tedy byli odsouzeni strávit na neznámém místě, procházením se po kopci či po kempu. Ne, že by byl výhled na řeku ošklivý, ale výstup do vysokých hor vám to prostě nenahradí.
Průvodce naši náladu nijak nezlepšil, neboť na vymýšlení řešení a náhradních plánů není holt asi ten správný typ. Poslal nás ve skupině na kopec s tím, že jednomu (!) člověku pošle sms, pokud se podaří autobus spravit dříve než ve čtyři. Tak hlavně, že se na všem šetří.
Místo hor jsme se tedy vydali na místní kopec. Jeden zdejší Nor nás cestou zastavil, ať prý se zbytečně nenamáháme, že nahoře k vidění nic není, maximálně farma utopená v lese, kde se její obyvatelé živí tak, jako tomu bylo před desítkami a stovkami let. No, nakonec se ukázalo, že se jedná o dvě osiřelé chatrče, které údajně hlídala koza se zvoncem, ale už ani ta se tam v době našeho příchodu nenacházela. Cestou dolů jsme se tedy alespoň snažili zabavit focením různých prkotin.
Autobus se nakonec podařilo opravit po třetí hodině odpoledne, bohužel však couralové dorazili až po čtvrté, takže na nějaké alternativní plány nešlo pomýšlet. "Náhradou" zmařeného výletu měla být zastávka v Golu, kde se nachází starý dřevěný kostel. I ten jsme však viděli pouze z půl kilometru, zblízka je oplocen, aby ho náhodou neviděl někdo zdarma. Jak křesťanské!
Po hodinové přestávce věnované chlastalům piva (nic jiného tu tak dobře organizováno není) jsme vyrazili do kempu. Hned po startu začalo pršet a ještě jsme museli tankovat, protože vyřešit to během té pauzy samozřejmě nešlo.
Chata v kempu opět příjemným překvapením - prostorná, vybavená, kožené sedačky, plochá TV, CD přehrávač...
Bydleli jsme se 4 Slováky. Snažili se, dokonce nám nabídli Tatranský čaj, nicméně hned zraje vyplýtvali všechnu teplou vodu, což bylo pro mé unavené tělo a zničené vlasy příjemné asi tak jako již ta zmiňovaná hnisavá vyrážka. K tomu chytrolíni stihli vyhodit pojistky ponorným vařičem (zřejmě československá tradice a nevymýtitelný zvyk), nechali přes noc otevřená okna, takže komáři byli úplně všude...
Na zbližování národů to tedy nevypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat