Folke Bernadotte

Možná jste to jméno už slyšeli, ale možná taky ne. Hrabě Folke Bernadotte z Wisborgu se narodil 2. ledna 1895 ve Švédsku. Jeho dědem byl švédský král Oskar II., otcem princ Oskar, bratr švédského krále Gustava Pátého. Za svůj život toho Folke stihl hodně. Stal se důstojníkem, oženil se s Američankou Estelle Manville (měl s ní čtyři syny) a v roce 1943 stanul v čele Švédského červeného kříže.

Tou dobou, kdy celým světem zmítala válka, putovalo do německých koncentračních táborů stále více Seveřanů. Tehdy neutrální země tří korunek se rozhodla s Němci o propuštění zajatců vyjednávat. Folke, člen vedení červeného kříže, navíc s vazbami na královský dvůr (jenž měl v té době s německou vládou ne zrovna špatné vztahy), měl vhodné předpoklady k tomu, aby jednání dovedl do úspěšného konce. Vydal se tedy do Německa za samotným Heinrichem Himmlerem, aby zkusil své štěstí.

Ač propuštění vězňů nedosáhl, podařilo se mu přesvědčit Himmlera alespoň k tomu, aby byli severští vězni soustředěni v táboře Neuengamme u Hamburku, kde byli pod jeho ochranou. Akce, kdy byli tito zajatci sváženi z různých konců Říše (na čtyři sta dánských židů bylo přivezeno z českého Terezína), zachránila na dvacet tisíc životů.

I když jsou tato čísla často zpochybňována, zásluhy hraběte z Wisborgu jsou nesporné. 

Protože však konec války přinesl nové otázky a problémy, jež bylo třeba řešit, čekal Folkeho další nelehký úkol. Po vyhlášení nového státu Izrael vypukla nová válka a Folke jako zdatný vyjednavač byl OSN vyslán, aby ji zažehnal. Předložil arabské i židovské straně několik návrhů, žádný se však nesetkal s nadšením, ba naopak. Den po předložení posledního z nich, 17. září 1948, mu při jeho cestě po Jeruzalémě přehradil cestu jeep s muži v uniformách. Jeden z mužů přistoupil k vozu a Folkeho zasáhl šesti ranami z automatické pistole.  Ani jeho francouzský spolupracovník, plukovník André Serot, nebyl ušetřen. Jeho tělo bylo zasaženo dokonce osmnáctkrát.

Za snahu o usmíření dvou nesmiřitelných národů zaplatili oba muži opravdu draze. K atentátu se nakonec přihlásila židovská pravicová extrémní skupina zvaná Lehi/Lechi, v jejíž čele stáli Israel Eldad, Natan Yalin-Mor, Jicchack Šamir a Jehošua Zetler. Ti obviňovali Folkeho z bratříčkování se s Himmlerem a z nadržování arabským zemím. Dva z nich se dokonce později stali izraelským premiérem.
Za tuto chladnou popravu nebyl nikdo nikdy potrestán. Viníky zachránila rozsáhlá amnestie, a to i přesto, že po jejich potrestání volal sám prezident Izraele Weitzmann.

Tak takhle skončil život muže, jenž se zasadil a zasloužil o záchranu tolika nejen židovských životů. Nechť  některým je země lehká... a jiné ať věčně dusí...