Tak jsem dočetla Maggiin zázrak. Žádný zázrak to nebyl, konec knihy byl klasickým klišé, jaké najdeme v každém béčkovém paperbacku. Škoda. I přesto se ale našly v knížce pasáže, které jsem si poznamenala, možná je někdy hodím i sem.
Každopádně nevím, jestli je normální, aby člověk, co denně teskní po své před dvěma lety zemřelé ženě a dítěti, neustále hořekuje, že už nikdy s nikým nebude tak šťastný, prostě najednou po jednom měsíci známosti zjistil (přesněji - seznámili se 14. listopadu, ale poprvé spolu promluvili o tři týdny později), že jinou ženu a její dítě miluje natolik, aby ji po jednom polibku požádal o ruku. Nota bene ještě na místě, kde trávil spolu se svou zemřelou Amy tolik času a kam na ni stále chodil vzpomínat. Hm. Ale jsou přece Vánoce!
Aspoň, že Amy večer před zásnubami přišel na stejné místo říct, že je přesvědčen, že by to pochopila, že by jeho novou lásku a jejího syna měla moc ráda a že se tam nahoře za ně všechny jistě modlí. Ale že pro teď už to s ní musí skončit, že musí jít dál, protože Maggie miluje a chce být otcem malému Jordanovi. Dojemné. Opět se ukazuje, že když se chce, všechno jde. On to navíc Maggie svým způsobem dlužil, protože ona po svém krátkém manželství byla přesvědčena, že pravá láska neexistuje. Manžel měl rád syna, ale ji bral jen jako business partnera, cestu ke společné lásce prý nikdy nenašli a on, upřímně, způsob, jak ji "co nejlépe" milovat, ani nehledal. A pak si ještě umřel. Zatímco náš hrdina Maggie slíbil, že se za ni bude neustále modlit, aby pravou lásku našla. Když to nějak nevycházelo, tak se toho asi ujal sám :)
(Teď si dokonce nejsem jistá, jestli na to místo k Amy vůbec šel a neodbyl to doma v ložnici, nicméně budu mu věřit :) Přesto - myšlenka, že se s někým pětkrát sejdu a v tu ránu jsem schopen zcela odkopnout onu bolestnou nehynoucí lásku, mi stejně trochu rotuje hlavou. No jo no, holt to psala ženská a je to vidět. Do mužského myšlení ještě zcela nepronikla.)
Takže: Po tomto víkendu bych měla být tak nějak přesvědčená, jak ta láska umí být pěkná, jak to nakonec všechno dobře dopadne a že každý své štěstí, svůj zázrak, nakonec najde. Protože nic není nemožné.
A pak se na Novinkách.cz dočtu takovouhle zprávu o tom, jak chlap zbije ženskou a máčí jí hlavu v pisoáru za to, že mu nechtěla dát peníze na útratu. Co je to proboha za hovado? Vážně se vybarvil až v téhle chvíli? Jestli to byl klasický egoistický křupan, co si potřeboval honit ego na slabších, proč s ním ta žena byla? Ze strachu? Nechápu. Nebo se snad jevil celou dobu "normální" a pak najednou tohle? To snad ne, to už bysme se musely bát fakt všechny. Kam ten svět spěje...
Evidentně, nic není nemožné...
Každopádně nevím, jestli je normální, aby člověk, co denně teskní po své před dvěma lety zemřelé ženě a dítěti, neustále hořekuje, že už nikdy s nikým nebude tak šťastný, prostě najednou po jednom měsíci známosti zjistil (přesněji - seznámili se 14. listopadu, ale poprvé spolu promluvili o tři týdny později), že jinou ženu a její dítě miluje natolik, aby ji po jednom polibku požádal o ruku. Nota bene ještě na místě, kde trávil spolu se svou zemřelou Amy tolik času a kam na ni stále chodil vzpomínat. Hm. Ale jsou přece Vánoce!
Aspoň, že Amy večer před zásnubami přišel na stejné místo říct, že je přesvědčen, že by to pochopila, že by jeho novou lásku a jejího syna měla moc ráda a že se tam nahoře za ně všechny jistě modlí. Ale že pro teď už to s ní musí skončit, že musí jít dál, protože Maggie miluje a chce být otcem malému Jordanovi. Dojemné. Opět se ukazuje, že když se chce, všechno jde. On to navíc Maggie svým způsobem dlužil, protože ona po svém krátkém manželství byla přesvědčena, že pravá láska neexistuje. Manžel měl rád syna, ale ji bral jen jako business partnera, cestu ke společné lásce prý nikdy nenašli a on, upřímně, způsob, jak ji "co nejlépe" milovat, ani nehledal. A pak si ještě umřel. Zatímco náš hrdina Maggie slíbil, že se za ni bude neustále modlit, aby pravou lásku našla. Když to nějak nevycházelo, tak se toho asi ujal sám :)
(Teď si dokonce nejsem jistá, jestli na to místo k Amy vůbec šel a neodbyl to doma v ložnici, nicméně budu mu věřit :) Přesto - myšlenka, že se s někým pětkrát sejdu a v tu ránu jsem schopen zcela odkopnout onu bolestnou nehynoucí lásku, mi stejně trochu rotuje hlavou. No jo no, holt to psala ženská a je to vidět. Do mužského myšlení ještě zcela nepronikla.)
Takže: Po tomto víkendu bych měla být tak nějak přesvědčená, jak ta láska umí být pěkná, jak to nakonec všechno dobře dopadne a že každý své štěstí, svůj zázrak, nakonec najde. Protože nic není nemožné.
A pak se na Novinkách.cz dočtu takovouhle zprávu o tom, jak chlap zbije ženskou a máčí jí hlavu v pisoáru za to, že mu nechtěla dát peníze na útratu. Co je to proboha za hovado? Vážně se vybarvil až v téhle chvíli? Jestli to byl klasický egoistický křupan, co si potřeboval honit ego na slabších, proč s ním ta žena byla? Ze strachu? Nechápu. Nebo se snad jevil celou dobu "normální" a pak najednou tohle? To snad ne, to už bysme se musely bát fakt všechny. Kam ten svět spěje...
Evidentně, nic není nemožné...
Žádné komentáře:
Okomentovat