středa 2. února 2011

Sportem k bolavým zádům

Říká se, že časy se mění… a my s nimi. Asi je to pravda. Musí to být pravda, protože jsem se změnila určitě. Nebo aspoň moje předsevzetí.

Sportuju. HA :D Dobře no, zatím jenom u televize, ale i tak je to pokrok. Pořídila jsem si nedávno Nintendo wii a… slaví úspěch! Tenis už na něm obstojně válím nejen já, ale dokonce i moje máma. Ostatně, celou rodinu to chytlo. O víkendu jsme dokonce uspořádali takový malý turnaj. S tátou jsme hráli dlouho do noci, mamča časem nevydržela a taky se zapojila. A stejně tak sousedka, sestra, její přítel… To je najednou návštěv! :)

Pomalu se taky odhodlávám ke sportům, k nimž televize potřeba není. A teď nemluvím o každodenním běhání na autobus (ano, já ráno opravdu běhám). Musí to být šílený pohled a myslím, že všem těm, co denně slýchají dusot mých podpatků, jistě stojí za to vydržet doma o trochu déle a podívat se na to běžící individum hezky naživo z okna. Podle mého běhu by si už mohli i seřizovat hodinky. Ale to jsme odbočili. Já jsem odbočila.

Zkrátka, přislíbila jsem svou účast na aktivitách, jako je bruslení, posilování a plavání. Ač některá pozvání jistě nebyla míněna vážně (nebo dotyčný čekal, že je s díky či bez díků odmítnu), já se zabejčila a sportovat just chci.

Zrovna včera jsme byli na curlingu. Řeknete si, že to je jen takové vrhání konvicí po ledu, ale já nevrhala po ledu jen konvici (vím, je to kámen, neboli stone, já olympiádu sleduju taky!), já na led vrhala i sebe! S obrovským nasazením jsem se šoupala po ledové ploše a neodradil mě ani moment, kdy nožky (dost úsměvné pojmenování pro moje kopyta :D) zahrabaly a vylétly do vzduchu a já přistála na… ano, na ní :) Zvláštní je, že ač přistání nebylo až tak měkké, modřiny se mi vyrýsovaly jen na kolenou (a trochu i stehnech). Ale ta zábava za modřiny stojí. Teď jen, aby tu srandu ještě zlevnili, přece jen pět tisíc za dvě hodiny srandy nemůžu vypláznout každý den. Týden. I měsíc :)


P.S. Poslední hru, když už jsme hráli jako jednotlivci, jsem vyhrála! Takže dobře házím nejen sebou, ale i kamenem. A to mi tu dráhu před kamenem nikdo nešmrdlal! :D


P.S.S. Po prvním velkém zápolení s ovladači od nintenda jsem sotva lezla (zápolila jsem totiž několik hodin). Teď po curlingu mi jen trochu cukají záda. Curling asi není moc náročný sport. Musím jít do něčeho drsnějšího! :)

Žádné komentáře: