V poslední době mám pocit, že je můj blog až moc depresivní, moc se vylévám. Ale nějak není nálada na to začít sem psát něco jó veselého, když se těch veselých věcí ani moc neděje. Nicméně, budu se snažit s tím vyléváním špatných nálad krotit.
K tomu si ale potřebuju jednou provždy zapamatovat, že nejen maminka má pravdu, ale že ji má i O., koneckonců i P. a samozřejmě R.
Potřebuju si zapamatovat, že kdo lže a ublíží jednou, udělá to ještě mockrát. Když už má v sobě takové zlo, jen tak ho nepotlačí, zvlášť, když to ještě považuje za normální. A podle mě normální člověk, kterého nachytáte při několikanásobné lži, rozhodně nereaguje tak, že vynadá vám, co si vůbec dovolujete mu nějakou lež vyčítat, že je to snad jeho věc, o čem vám lže.
Už tenhle přístup nehodlám dál snášet a rozhodně na něj nehodlám reagovat v bílých rukavičkách. Jak vy k my, tak my k vy. I když samozřejmě ne až tak uboze, my máme úroveň ;)
A teď k posledním dním. Vynechám nové přívaly lží, to ostatně není nic nového.
Ve čtvrtek jsem se sešla s R. a P., bylo to jako vždy strašně fajn, akorát jsem se jim nestíhala moc věnovat, neb H. rozbořil veškeré plány a já musela na poslední chvíli zachraňovat situaci. Aspoň jsem si zaběhala. Doslova. Doufala jsem sice, že si ten den zaběhám až v noci, hezky převlečená a nejlépe bez podpatků, ale znáte to, nikdy není vše tak, jak byste chtěli. Tak jsem aspoň pobavila půlku Karlova náměstí, protože mé podpatky děsně klapou, takže jsem na sebe hezky upozorňovala.
Po návratu domů už se mi moc běhat nechtělo, nebylo mi dobře, i večeři jsem si přinesla hezky zabalenou v krabičce, tak jsem jen vyzkoušela pár nových sportů na wii a po druhé hodině v noci šla spát. Dosáhla jsem tím skvělého skóre šesti hodin spánku za dva poslední dny.
Podle toho to tak vypadalo i v práci, kde jsem se nalévala energetickými nápoji a stejně jsem furt měla pusu dokořán jak pavián, mžourala jsem na display a snažila se ty tabulky aspoň nezlikvidovat, když už ne zpracovat. A to jsem ještě přišla do práce pozdě. Ne, vůbec to se mnou nejde s kopce :)
Páteční večer se opět nesl v duchu návštěv a wii turnaje. Což mi připomíná, že budu muset najít foťák a probrat ty fotky, co táta udělal, přece jen není v mém zájmu uchovávat obrázky toho, jak křepčím před televizí, nota bene v lyžařské póze :)
No a dnešní sobota je líný den, pospala jsem si (po té noční záležitosti, o níž ví jen pár lidí a jež tu nebudu rozmazávat, jsem si to, myslím, zasloužila), prošla se venku, jen krátce pokecala s M., který už tradičně přijíždí na víkendový oběd, a učila mamču bobovat na wii. Nebyla to taková legrace jako včerejší krasobruslení, ale stejně se musím smát tomu, jak tu mí rodiče a jejich přátelé dovedou hodiny stát před televizí a zkouší přesvědčit ten citlivý ovladač ke spolupráci :)
Teď jen vymyslet, co s nedělí. Na líné dny je život moc krátký. Že by nějaký výletek? Asi. Čeká mě dovolená, a ačkoliv už mám program docela plný, měla bych si udělat seznam míst, která bych měla určitě vidět, či seznam věcí, které chci určitě stihnout. Nějaké tipy? :)
P.S. Dnešní citát k zamyšlení:
Richard Sennett: Jaké zlo budete tolerovat, záleží na tom, po jakém dobru toužíte.
K tomu si ale potřebuju jednou provždy zapamatovat, že nejen maminka má pravdu, ale že ji má i O., koneckonců i P. a samozřejmě R.
Potřebuju si zapamatovat, že kdo lže a ublíží jednou, udělá to ještě mockrát. Když už má v sobě takové zlo, jen tak ho nepotlačí, zvlášť, když to ještě považuje za normální. A podle mě normální člověk, kterého nachytáte při několikanásobné lži, rozhodně nereaguje tak, že vynadá vám, co si vůbec dovolujete mu nějakou lež vyčítat, že je to snad jeho věc, o čem vám lže.
Už tenhle přístup nehodlám dál snášet a rozhodně na něj nehodlám reagovat v bílých rukavičkách. Jak vy k my, tak my k vy. I když samozřejmě ne až tak uboze, my máme úroveň ;)
A teď k posledním dním. Vynechám nové přívaly lží, to ostatně není nic nového.
Ve čtvrtek jsem se sešla s R. a P., bylo to jako vždy strašně fajn, akorát jsem se jim nestíhala moc věnovat, neb H. rozbořil veškeré plány a já musela na poslední chvíli zachraňovat situaci. Aspoň jsem si zaběhala. Doslova. Doufala jsem sice, že si ten den zaběhám až v noci, hezky převlečená a nejlépe bez podpatků, ale znáte to, nikdy není vše tak, jak byste chtěli. Tak jsem aspoň pobavila půlku Karlova náměstí, protože mé podpatky děsně klapou, takže jsem na sebe hezky upozorňovala.
Po návratu domů už se mi moc běhat nechtělo, nebylo mi dobře, i večeři jsem si přinesla hezky zabalenou v krabičce, tak jsem jen vyzkoušela pár nových sportů na wii a po druhé hodině v noci šla spát. Dosáhla jsem tím skvělého skóre šesti hodin spánku za dva poslední dny.
Podle toho to tak vypadalo i v práci, kde jsem se nalévala energetickými nápoji a stejně jsem furt měla pusu dokořán jak pavián, mžourala jsem na display a snažila se ty tabulky aspoň nezlikvidovat, když už ne zpracovat. A to jsem ještě přišla do práce pozdě. Ne, vůbec to se mnou nejde s kopce :)
Páteční večer se opět nesl v duchu návštěv a wii turnaje. Což mi připomíná, že budu muset najít foťák a probrat ty fotky, co táta udělal, přece jen není v mém zájmu uchovávat obrázky toho, jak křepčím před televizí, nota bene v lyžařské póze :)
No a dnešní sobota je líný den, pospala jsem si (po té noční záležitosti, o níž ví jen pár lidí a jež tu nebudu rozmazávat, jsem si to, myslím, zasloužila), prošla se venku, jen krátce pokecala s M., který už tradičně přijíždí na víkendový oběd, a učila mamču bobovat na wii. Nebyla to taková legrace jako včerejší krasobruslení, ale stejně se musím smát tomu, jak tu mí rodiče a jejich přátelé dovedou hodiny stát před televizí a zkouší přesvědčit ten citlivý ovladač ke spolupráci :)
Teď jen vymyslet, co s nedělí. Na líné dny je život moc krátký. Že by nějaký výletek? Asi. Čeká mě dovolená, a ačkoliv už mám program docela plný, měla bych si udělat seznam míst, která bych měla určitě vidět, či seznam věcí, které chci určitě stihnout. Nějaké tipy? :)
P.S. Dnešní citát k zamyšlení:
Richard Sennett: Jaké zlo budete tolerovat, záleží na tom, po jakém dobru toužíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat