Tak jsem si dala kratší pauzičku a jsem opět zde.
Co se všechno dělo? Samozřejmě, není toho moc. Od středy jsem měla náhradní volno, hlídala jsem psa. Respektive jsem hlídala dům (se psem) a starala se, aby ho nezničil (pes dům). Musím říct, že celkem úspěšně.
Čtvrtek byl hektický, plný nakupování, běhání po úřadech a následně dokonce focení. Ano, já, zarytý odpůrce všeho, co zvěčňuje můj obličej i postavu, jsem se po nějaké době opět nechala nafotit. Nutno přiznat, že jsem se svěřila do osvědčených rukou, které jsou vůči mému vzezření milosrdné a zvěčňují jej v tak trochu lepší podobě (nebo aspoň mně to tak připadá).
Ne každý sdílí tento názor. Dozvěděla jsem se, že prý na těch fotkách vypadám o 10 let starší (P., ty máš fakt štěstí, že jsi ve čtvrtek nepřijel! :D), že jsem na nich až příliš namalovaná (vyjádřeno mírněji, než v originále), či že by mě ten či onen ani nepoznal. Budiž. I to je možná dobře :)
Takže čtvrtek jsem strávila za volantem, pobíháním po městě a nakrucováním se před foťákem. To by bylo. Víc už toho nebylo, protože jsem přijela večer domů úplně vyšťavená a byla jsem ráda, když jsem si odbyla pravidelné dvouhodinové venčení psa u řeky.
Pátek byl ve znamení procházky se psem, kterému jsem se snažila vynahradit zanedbanou pozornost. Taky se mi pěkně mstil, ta bestie tahá jak kdyby bojovala o život. Snažila jsem se sebe samu přesvědčit, že to její nehorázné chování jde ještě napravit, ale tím, že jsem při každém zatahání udělala čelem vzad a šla s vodítkem pevně napnutým v opačném směu nazpět, jsem potrestala maximálně tak sebe. Zatímco se mi z věčného otáčení motala hlava, pes se mi vyloženě chechtal do obličeje. Musím něco vymyslet.
Co se všechno dělo? Samozřejmě, není toho moc. Od středy jsem měla náhradní volno, hlídala jsem psa. Respektive jsem hlídala dům (se psem) a starala se, aby ho nezničil (pes dům). Musím říct, že celkem úspěšně.
Čtvrtek byl hektický, plný nakupování, běhání po úřadech a následně dokonce focení. Ano, já, zarytý odpůrce všeho, co zvěčňuje můj obličej i postavu, jsem se po nějaké době opět nechala nafotit. Nutno přiznat, že jsem se svěřila do osvědčených rukou, které jsou vůči mému vzezření milosrdné a zvěčňují jej v tak trochu lepší podobě (nebo aspoň mně to tak připadá).
Ne každý sdílí tento názor. Dozvěděla jsem se, že prý na těch fotkách vypadám o 10 let starší (P., ty máš fakt štěstí, že jsi ve čtvrtek nepřijel! :D), že jsem na nich až příliš namalovaná (vyjádřeno mírněji, než v originále), či že by mě ten či onen ani nepoznal. Budiž. I to je možná dobře :)
Takže čtvrtek jsem strávila za volantem, pobíháním po městě a nakrucováním se před foťákem. To by bylo. Víc už toho nebylo, protože jsem přijela večer domů úplně vyšťavená a byla jsem ráda, když jsem si odbyla pravidelné dvouhodinové venčení psa u řeky.
Pátek byl ve znamení procházky se psem, kterému jsem se snažila vynahradit zanedbanou pozornost. Taky se mi pěkně mstil, ta bestie tahá jak kdyby bojovala o život. Snažila jsem se sebe samu přesvědčit, že to její nehorázné chování jde ještě napravit, ale tím, že jsem při každém zatahání udělala čelem vzad a šla s vodítkem pevně napnutým v opačném směu nazpět, jsem potrestala maximálně tak sebe. Zatímco se mi z věčného otáčení motala hlava, pes se mi vyloženě chechtal do obličeje. Musím něco vymyslet.
Sobota
Lenost nad lenost, trvalo to celé dopoledne, než jsme se s H. dokopali k tomu, abychom vyrazili na výlet. Až na místě (pár desítek km) jsme zjistili, že rozhledna je zavřená, ale co. Vyšlápli jsme si kopec i tak, někdo za vydatné pomoci chlupáče coby živého vleku. Ale ani tak to neměl jednoduché, přinesl si na památku nějaké ty odřeniny od stromů, kolem kterých ho psíček vlekl a obmotával. Šikovný pejsánek, tu máš piškotek! :)
Cestou domů jsme potkali obrovské stádo daňků, bohužel však nemáme pořádné fotky, neb chvíli trvalo, než jsme se k nim dokodrcali (prý z obavy z bouračky). Nevadí, stejně nejdůležitější je ten zážitek a ta atmosféra, přece.
Neděle
Lenost nad lenost, trvalo to celé dopoledne, než jsme se s H. dokopali k tomu, abychom vyrazili na výlet. Až na místě (pár desítek km) jsme zjistili, že rozhledna je zavřená, ale co. Vyšlápli jsme si kopec i tak, někdo za vydatné pomoci chlupáče coby živého vleku. Ale ani tak to neměl jednoduché, přinesl si na památku nějaké ty odřeniny od stromů, kolem kterých ho psíček vlekl a obmotával. Šikovný pejsánek, tu máš piškotek! :)
Cestou domů jsme potkali obrovské stádo daňků, bohužel však nemáme pořádné fotky, neb chvíli trvalo, než jsme se k nim dokodrcali (prý z obavy z bouračky). Nevadí, stejně nejdůležitější je ten zážitek a ta atmosféra, přece.
Neděle
A neděle v tradičním prd duchu :) Spousta práce, málo času. H. mi naštěstí pomohl, uklízel, luxoval a ještě mi vymačkal šťávu z pomerančů. Doufám, že tím něco nekompenzoval :)
Rodiče přijeli večer, což znamenalo, že povinná prezentace fotografií se odehrávala až v nočních hodinách. Takže spánek s mokrými vlasy, ráno vstávání v pět, háro do všech směrů, balení systémem beru jen to, o co zakopnu... No, prostě klasický pondělí :) Akorát tentokrát jsem šla na autobus normálně (ne klusem), což činí tento den lehce výjimečným :)
Rodiče přijeli večer, což znamenalo, že povinná prezentace fotografií se odehrávala až v nočních hodinách. Takže spánek s mokrými vlasy, ráno vstávání v pět, háro do všech směrů, balení systémem beru jen to, o co zakopnu... No, prostě klasický pondělí :) Akorát tentokrát jsem šla na autobus normálně (ne klusem), což činí tento den lehce výjimečným :)
Žádné komentáře:
Okomentovat