Zabij mě líp

Tak nutno říct, že nadpis není tak úplně mým pokynem, i když občas když dostanu nějakou šílenou sms nebo mail, tak vyslovuji úplně stejně znějící vroucné přání.

Tentokrát je ovšem řeč opět o knihách a opět se jedná o edici Česká povídka.

Zabij mě líp se podle mého názoru řadí k těm lepším. Už první povídka Miloše Urbana Štědrá noc baronky z Erbannu (Variace pro temnou strunu) měla poměrně velký potenciál, ovšem s trochou smutku dodávám, že zůstal tak trochu nevyužit a místy se povídka trochu podbízela, někdy ztrácela zbytečnou snahou o vyšperkování vyvrcholení. Ale špatná určitě nebyla.

Jarek zaslechl kroky. Dveře od sklepa vrzly a jejich otvor vyplnila postava. V šerosvitu oranžové kontrolky byla úplně černá.
"Karle?" zachraptěl Jaromír a odkašlal si. "Nějak se to zkratovalo, nebo co."
Postava neodpověděla. Stála v otevřených dveřích a čekala.
"Neblbni, vole," řekl Jaromír a snažil se, aby tón hlasu nevyšel příliš natenko. "Není to vtipný." Dřepl si a zašmátral kolem sebe po nějaké zbrani. Ale žádný hasák ani šroubovák tu neležel. A tak mladík vstal a vykročil ke dveřím. Oddychl si, když před ním postava ustoupila, aby mohl projít.

Autorem povídky Dívka s tváří z mramoru je Ondřej Neff. Povídka připomíná epizodu ze seriálu Akta X, ale je psána čtivě (no, někdy přece jen trochu drsně), proto ji ono nadpřirozeno neshazuje do třikrát ohraného vykradeného béčkového braku. I když tušíte, kam se děj bude ubírat, věřím, že si ji s chutí přečtete. Děj vám tu nastiňovat nebudu, protože bych i několika stručnými informacemi prozradila možná až příliš mnoho :)

Tehdy ho cosi popadlo, spoutalo na těle i duši a přinutilo jít k nejbližší železniční trati. Těsně před tím, než přijel nákladní vlak, položil krk na kolejnici a kovové kolo mu ušmiklo hlavu tak šikovně, že nadskočila, další náprava ji zachytila a vrazila na pražec, načež se zase odrazila a pak si s ní vagony ještě chvilku pinkaly, než ji ten poslední odhodil stranou.

Poněkud morbidní je i povídka Anny Cermanové Mezijezeří, jež vypráví o kantorovi, který přijíždí do horské vesničky krátce po první světové válce. Jeho zžívání s tamní kulturou a navazování vztahů není úplně nejsnadnější. Jak dopadne jeho milostné vzplanutí, se dočtete v knížce, já vám to samozřejmě neprozradím.

Krutost a zradu najdete i v povídce Kousek Leslie Wildové od Martina Koláře. Jak skončí spletitá změť vztahů a citů, bude vyřešena serie zločinů?

A pokud vás baví zločiny, respektive hledání pachatelů, pak se vám třeba bude líbit povídka Jana Jandourka zvaná Místnost. Ta řeší záhady mizejících žáků. Co nebo kdo za oním mizením stojí? Třeba budete rozuzlením překvapeni...

K nehodám se ve své povídce, jak jinak než nazvané Nehoda, vrací Iva Pekárková. Její pojetí je poněkud nevšední, ale tím spíš si své čtenáře jistě najde.

Tak a tím výčet povídek končí. A celkový dojem? Veskrze kladný, knihu určitě doporučuji všem, kdo mají rádi kriminální nebo lehké sci-fi příběhy. Neočekávejte raději nějaké hluboké nebo složité zápletky. Přesto si myslím, že budete pestrostí příběhů potěšeni a četby litovat nebudete.