Není to tak dlouho, co jsem se před půlnocí vracela z oslavy narozenin (už nevím, jestli mých, či T.) a v metru jsem si vyslechla zajímavou konverzaci. V jednu chvíli přistoupil houf mladých lidí, z nichž tři si přisedli vedle mě. Dvě dívky, jeden chlapec. Netuším, kolik jim mohlo být, snad šestnáct, ale opravdu těžko říct. On měl kšiltovku s placatým kšiltem, bundu o pár čísel větší, ač nebyl zrovna drobek. Jedna ze slečen měla černou mikinu, s kapucí hluboko do čela, druhou už si příliš nepamatuju, do konverzace moc často nezasahovala.
Obě dívky byly očividně dopálené a od první chvíle nešetřily peprnými výrazy směrem k dívce, která stála nebo seděla někde za mnou společně s několika dalšími vrstevníky. Přiznávám, že o společnost takových lidí jsem rozhodně nestála, ale v metru nebylo moc jiného místa, kam se přesunout, tak jsem jen zesílila mp3 přehrávač a doufala, že ti tři jedinci brzy vystoupí.
Nádavky obou dívek se snažil zmírnit onen klučina, co je doprovázel. Jedna z nich, nejspíš nějaká míšenka tmavší pleti, hezká, ale opravdu hodně sprostě se vyjadřující :) byla evidentně velmi rozčílená něčím, co jí některá ze slečen za mnou sdělila, a ať to bylo cokoliv, spolu se svou kamarádkou jí to pěkně vracely.
Chlapec jí domlouval slovy:
"Nerozčiluj se, lásko, já jí to dojdu říct za tebe. Vždyť se na ní podívej, lásko, na tebe vůbec nemá. Ne abys jí zmlátila, až budeme vystupovat, na to máš mě, lásko. Hele, až půjdeme, tak se schválně podívej, co jí udělám a řeknu, tý ***, fakt, lásko."
Musím říct, že jsem nevěděla, jestli bouchnout smíchy, nebo radši zarůst do sedačky s děsivým pocitem, s jakými lidmi se člověk dneska může potkat.
"Hele, lásko, co bys řekla, kdybych ti koupil boxera s diamantama? Několika, na každým prstu. Teda ne jako úplně diamantama, ale vypadaj tak. Hele, lásko, chtěla bys ho?"
Jeho lásku boxer v tu chvíli evidentně moc nezajímal, pálila dál ze svého peprnými výrazy nabitého kulometu a zároveň přitom i nejspíš vymýšlela, jak jej ještě obohatit. Nicméně po chvíli se trochu uklidnila a plány, co všechno udělá, cedila jen mezi zuby. Zmínila něco v tom smyslu, že boxery má doma dva a ať se na ně slečna těší. Chlapce to nadchlo.
"Hele, lásko, když máš dva, půjčíš mi jeden? Já ti pak ukážu, co můžeš udělat. Jé, lásko, fakt, půjčíš mi ho?"
Skoro jsem litovala, že plán na boxera posetého diamanty tak brzy zapadl. Opřená o okénko s rukou podpírající bradu, aby nikdo nemohl vidět mé emoce, jsem se snažila koukat do tmy tunelu, ale ani tak jsem se nevyhnula pohledu na odraz, ukazující toho nadšeně gestikulujícího prďolu, spřádajícího se svou láskou další jistě podobně úchvatné plány. Zaposlouchala jsem se do písničky a pro jistotu radši zavřela oči, vděčná, že třetí z té úžasné party, sedící naproti mně, se příliš nezapojovala a neměla snahu zapojit ani někoho dalšího.
Pozornost k nim jsem obrátila, až když začali vystupovat, a nebyla jsem sama. Jejich směrem se dívalo veškeré osazenstvo.
"Hele, lásko, až půjdeme okolo, koukej, já jí podkopnu nohu. A uvidíš, co jí řeknu, lásko! Fakt, nech to všechno na mě, lásko, ne abys jí mlátila, od toho máš mě!"
Wow.
Obě dívky byly očividně dopálené a od první chvíle nešetřily peprnými výrazy směrem k dívce, která stála nebo seděla někde za mnou společně s několika dalšími vrstevníky. Přiznávám, že o společnost takových lidí jsem rozhodně nestála, ale v metru nebylo moc jiného místa, kam se přesunout, tak jsem jen zesílila mp3 přehrávač a doufala, že ti tři jedinci brzy vystoupí.
Nádavky obou dívek se snažil zmírnit onen klučina, co je doprovázel. Jedna z nich, nejspíš nějaká míšenka tmavší pleti, hezká, ale opravdu hodně sprostě se vyjadřující :) byla evidentně velmi rozčílená něčím, co jí některá ze slečen za mnou sdělila, a ať to bylo cokoliv, spolu se svou kamarádkou jí to pěkně vracely.
Chlapec jí domlouval slovy:
"Nerozčiluj se, lásko, já jí to dojdu říct za tebe. Vždyť se na ní podívej, lásko, na tebe vůbec nemá. Ne abys jí zmlátila, až budeme vystupovat, na to máš mě, lásko. Hele, až půjdeme, tak se schválně podívej, co jí udělám a řeknu, tý ***, fakt, lásko."
Musím říct, že jsem nevěděla, jestli bouchnout smíchy, nebo radši zarůst do sedačky s děsivým pocitem, s jakými lidmi se člověk dneska může potkat.
"Hele, lásko, co bys řekla, kdybych ti koupil boxera s diamantama? Několika, na každým prstu. Teda ne jako úplně diamantama, ale vypadaj tak. Hele, lásko, chtěla bys ho?"
Jeho lásku boxer v tu chvíli evidentně moc nezajímal, pálila dál ze svého peprnými výrazy nabitého kulometu a zároveň přitom i nejspíš vymýšlela, jak jej ještě obohatit. Nicméně po chvíli se trochu uklidnila a plány, co všechno udělá, cedila jen mezi zuby. Zmínila něco v tom smyslu, že boxery má doma dva a ať se na ně slečna těší. Chlapce to nadchlo.
"Hele, lásko, když máš dva, půjčíš mi jeden? Já ti pak ukážu, co můžeš udělat. Jé, lásko, fakt, půjčíš mi ho?"
Skoro jsem litovala, že plán na boxera posetého diamanty tak brzy zapadl. Opřená o okénko s rukou podpírající bradu, aby nikdo nemohl vidět mé emoce, jsem se snažila koukat do tmy tunelu, ale ani tak jsem se nevyhnula pohledu na odraz, ukazující toho nadšeně gestikulujícího prďolu, spřádajícího se svou láskou další jistě podobně úchvatné plány. Zaposlouchala jsem se do písničky a pro jistotu radši zavřela oči, vděčná, že třetí z té úžasné party, sedící naproti mně, se příliš nezapojovala a neměla snahu zapojit ani někoho dalšího.
Pozornost k nim jsem obrátila, až když začali vystupovat, a nebyla jsem sama. Jejich směrem se dívalo veškeré osazenstvo.
"Hele, lásko, až půjdeme okolo, koukej, já jí podkopnu nohu. A uvidíš, co jí řeknu, lásko! Fakt, nech to všechno na mě, lásko, ne abys jí mlátila, od toho máš mě!"
Wow.
2 komentáře:
Nádherné. :-)
To je tak...romantický xD
Okomentovat