Superstar

Všude se o tom mluví nebo píše, tak ji sem musím zatáhnout i já. Ne, že bych byla nějakým fanouškem nebo pravidelným divákem této show, ale přiznám se, že poslední díly jsem viděla. Trochu mě zklamalo, že soutěž poměrně brzy opustila Leona Šenková, neboť její hlasový projev se mi líbil ze všech soutěžících asi nejvíc. Nicméně, dalo se to očekávat, protože mezi hlasujícími převládají náctileté dívenky, které za Leoninu přítomnost v soutěži asi příliš bojovat nechtěly.
Nejčastěji zmiňovaným jménem v souvislosti se Superstar je však Martin Chodúr. Od začátku soutěže porotou opěvovaný fanoušek Toma Jonese, jenž velice rád svého idola napodobuje. Na tom by asi nebylo nic zlého, kdyby "jeho" hlasem i stylem nezpíval úplně všechno. Ale i to je v pořádku, pokud se chce do této "role" stylizovat, proč mu bránit.
Větším problémem je ovšem jeho protěžování porotou. Ano, ačkoliv má tento devatenáctiletý mladík nesporný talent, chování poroty je někdy poněkud zarážející. Mnoho diváků si stěžuje, že Martinovi příliš pochlebují a že mu tak narostlo až přílišné sebevědomí. Je otázkou, zda Martin takový, jak ho popisují media, opravdu je, nebo zda nám jej media takového předkládají, snad aby měla o čem psát, nebo možná proto, aby jak media, tak i porota daly šanci i ostatním účastníkům Superstar. I to je totiž možné. Vždyť právě tím, že jej budou tak vychvalovat, ve stoje mu tleskat a tolik o něm psát, zprotiví ho mnohým tak, že hlasů jemu směřovaných ubyde.
Musím přiznat, že Martin se mi netrefil do vkusu téměř od začátku. To, jak se po každém svém vystoupení rozhlíží, kde že jsou plyšáci od fanoušků, jaká vítězná gesta dělá, jak zapojuje do svého vystoupení i porotu či se div nevrhá i do moderování, sice svědčí o jeho schopnostech a možná i profesionalitě, nicméně v porovnání se skromnějšími kolegy působí až trochu namyšleně.
O to víc jsem zvědavá na zítřejší večer, který rozhodne, kdo soutěž opustí. Rozhodně si nemyslím, že to bude Martin, ale jsem spíše zvědavá, jak se bude atmosféra v soutěži vyvíjet, a nakolik ji poznamenaly aférky z minulých dní.

Veverka a vánoční hit

Tak dnešek se opět zapsal do historie černým písmem. No, možná ne dnešek, ale to nevadí. V Anglii tragicky zahynula veverka albínka (přesněji spíše veverčák albín), když ji přejela červená dodávka. Místní obyvatelé jsou zprávou pochopitelně zdrceni. Před dveře kostela kladou květiny a smuteční přání. Komu by se to zdálo jako vyjádření smutku nad skonem tak význačného tvora málo, vězte, že na jeho počest byla prý dokonce i složena óda.
Pokud by si snad někdo chtěl uchovat památku na roztomilého tvorečka i do budoucna, existuje pro něj jednoduché řešení. Zrovna ve Velké Británii se prý těší velké oblibě přejetí plyšáci - tak třeba se tam podobný exemplář najde... a rovnou se tím smázne i vánoční dárek :)

Vánoce jsou tady

Když uslyšíte z televize onu pověstnou "A když to vydržíš až do večera, nepapat, tak uvidíš zlatý prasátko!", neznamená to nic jiného, než že Vánoce jsou tady. Tahle reklama už k nim bude nejspíš patřit stejně neodmyslitelně, jako třeba Mrazík (i když ten se vysílá spíš na Silvestra).
Pravdou je, že na rozdíl od loňského roku nám tu Gott se svými vánočními evergreeny zatím nevyhrává, ale těžko říct, jak to bude příští víkend. Tam už bych si možná vsadila...
Každopádně ten chorobně známý kolotoč se zase blíží. Už víc než měsíc se můžeme v leckterých obchodech pokochat vánoční výzdobou, vánoční katalogy nám chodí pro jistotu od léta a venkovní vzduch smrdí bahnem, to jak se letos opět rybáři vrhli na hromadné mučení němých strunatců. Nejvyšší čas odstartovat stresy, v horším případě i deprese.
Ale ne, tak daleko to zajít nenechám. Ať si letos peče kdo chce co chce, (a kolik toho chce) ať si stromeček ozdobí i těmi nejkýčovitějšími, třeba duhovými, kouličkami, ať se třeba houpe na lustru, ale já Vánoce nijak prožívat nehodlám. Nicméně je mi jasné, že k Vánocům patří dárky, a protože by mi bylo trapné tento zvyk zrušit, nebo jejich pořízení odsunout až na nejzazší termín, budu vděčná všem, kdo mi vnuknou jakýkoliv nápad na vánoční dárek (nejlépe originální) nebo aspoň na vhodný obchod, kde lze něco slušného pořídit. Největší problém vždycky představují chlapi - co je nejvhodnější dárek pro chlapa? Škrtám odpovědi typu ženská nebo lahev :))

"Nemlať jí, lásko, na to máš mě!"

Není to tak dlouho, co jsem se před půlnocí vracela z oslavy narozenin (už nevím, jestli mých, či T.) a v metru jsem si vyslechla zajímavou konverzaci. V jednu chvíli přistoupil houf mladých lidí, z nichž tři si přisedli vedle mě. Dvě dívky, jeden chlapec. Netuším, kolik jim mohlo být, snad šestnáct, ale opravdu těžko říct. On měl kšiltovku s placatým kšiltem, bundu o pár čísel větší, ač nebyl zrovna drobek. Jedna ze slečen měla černou mikinu, s kapucí hluboko do čela, druhou už si příliš nepamatuju, do konverzace moc často nezasahovala.
Obě dívky byly očividně dopálené a od první chvíle nešetřily peprnými výrazy směrem k dívce, která stála nebo seděla někde za mnou společně s několika dalšími vrstevníky. Přiznávám, že o společnost takových lidí jsem rozhodně nestála, ale v metru nebylo moc jiného místa, kam se přesunout, tak jsem jen zesílila mp3 přehrávač a doufala, že ti tři jedinci brzy vystoupí.
Nádavky obou dívek se snažil zmírnit onen klučina, co je doprovázel. Jedna z nich, nejspíš nějaká míšenka tmavší pleti, hezká, ale opravdu hodně sprostě se vyjadřující :) byla evidentně velmi rozčílená něčím, co jí některá ze slečen za mnou sdělila, a ať to bylo cokoliv, spolu se svou kamarádkou jí to pěkně vracely.
Chlapec jí domlouval slovy:
"Nerozčiluj se, lásko, já jí to dojdu říct za tebe. Vždyť se na ní podívej, lásko, na tebe vůbec nemá. Ne abys jí zmlátila, až budeme vystupovat, na to máš mě, lásko. Hele, až půjdeme, tak se schválně podívej, co jí udělám a řeknu, tý ***, fakt, lásko."
Musím říct, že jsem nevěděla, jestli bouchnout smíchy, nebo radši zarůst do sedačky s děsivým pocitem, s jakými lidmi se člověk dneska může potkat.
"Hele, lásko, co bys řekla, kdybych ti koupil boxera s diamantama? Několika, na každým prstu. Teda ne jako úplně diamantama, ale vypadaj tak. Hele, lásko, chtěla bys ho?"
Jeho lásku boxer v tu chvíli evidentně moc nezajímal, pálila dál ze svého peprnými výrazy nabitého kulometu a zároveň přitom i nejspíš vymýšlela, jak jej ještě obohatit. Nicméně po chvíli se trochu uklidnila a plány, co všechno udělá, cedila jen mezi zuby. Zmínila něco v tom smyslu, že boxery má doma dva a ať se na ně slečna těší. Chlapce to nadchlo.
"Hele, lásko, když máš dva, půjčíš mi jeden? Já ti pak ukážu, co můžeš udělat. Jé, lásko, fakt, půjčíš mi ho?"
Skoro jsem litovala, že plán na boxera posetého diamanty tak brzy zapadl. Opřená o okénko s rukou podpírající bradu, aby nikdo nemohl vidět mé emoce, jsem se snažila koukat do tmy tunelu, ale ani tak jsem se nevyhnula pohledu na odraz, ukazující toho nadšeně gestikulujícího prďolu, spřádajícího se svou láskou další jistě podobně úchvatné plány. Zaposlouchala jsem se do písničky a pro jistotu radši zavřela oči, vděčná, že třetí z té úžasné party, sedící naproti mně, se příliš nezapojovala a neměla snahu zapojit ani někoho dalšího.
Pozornost k nim jsem obrátila, až když začali vystupovat, a nebyla jsem sama. Jejich směrem se dívalo veškeré osazenstvo.
"Hele, lásko, až půjdeme okolo, koukej, já jí podkopnu nohu. A uvidíš, co jí řeknu, lásko! Fakt, nech to všechno na mě, lásko, ne abys jí mlátila, od toho máš mě!"

Wow.

Jsem sebestředná a musím do komparzu

Tak jsem se v posledních týdnech dozvěděla spoustu věcí. Dostalo se mi například velice poučného nahlédnutí do vztahů "dnešních mladých" (o tom později), stejně tak jako poučení o tom, kdo smí mít jaký názor.

Nejednou člověk slyšel varování, že se má vyvarovat zveřejňování údajů o své osobě, nepoužívat aplikace na sociálních sítích, jako je Facebook, tím méně pak dělat si tam různé kvízy a vstupovat do všelijakých skupin. Myslím, že to je všem víceméně jasné. Co ale dokáže udělat jeden nijak konkrétní status, tomu bych ještě před týdnem moc nevěřila. Ovšem stačilo napsat na svou vlastní zeď "Jitka si prohlizi DP nejmenovaneho poslance, clankum o genialnich modelkach se radeji vyhyba, nebo se za chvili bude muset za titul snad stydet..." a už to jelo :)
Kdo by čekal, že se ozvou studenti soukromých škol nebo třeba modelky, čekal by marně. Přišel student matfyzu s konstatováním, že má pochybnosti o některých titulech získaných na VŠE. Tím by mě nepřekvapil, protože o jeho názorech na VŠE mě informoval často. Většinou nemám nic proti tomu, když se někdo ozve proti škole, na níž jsem studovala, ale na jeho poučování a neustálé zdůrazňování, že matfyz je těžká škola (což jsem nikdy v životě nepopřela) a naproti tomu VŠE strašně jednoduchá, jsem náladu příliš neměla. Přesto jsem se dobrých čtyřicet příspěvků snažila vést komunikaci v přátelském a vtipném duchu. Marně.
Řeč se totiž netočila kolem titulů. V jednu chvíli se totiž do diskuze vložil kamarád s poměrně nevinnou reakcí na onoho studenta "ono dneska mame jeste noviny ktery nejsou bulvar? :-)" a odstartoval další vlnu jeho podráždění. Tu jsem přiživila i já, když jsem o chvilku později sdělila svůj názor - "Je jasne, ze MF Dnes nebo Metro nejsou klasicky bulvar, nicmene i u nich lze spatrovat jisty pohyb smerem k ziskani si co nejvice ctenaru i za cenu clanku o soukromi znamych osobnosti apod."
Nebudu rozvádět, co následovalo, to si ostatně někteří můžou částečně přečíst na mé "zdi". Neměla jsem potřebu řešit nějaké Metro nebo Mladou frontu, které do debaty student z MFF zatáhl, ale názor jsem si bohužel neodpustila: "Vsak pisu, ze to neni klasicky bulvar, jaky si kazdy pod tim slovem predstavime, ale k nezavislym, ciste informativnim novinam bez zbytecnych vycpavkovych sracicek okolo uz zacinaji mit dost daleko, a to se tyka spousty novin, nejen MF. Zpravodajstvi jako takove v nich sice najdes, ale uz se na to nabaluje spoustu blbosti, ktere by si klidne mohli odpustit. Ja si radsi prectu strucne Metro, nez abych si koupila balik papiru (napr. prave MF) nacpanej prilohama o zdravi, studiu, krase, praci, vede... kdyby ty clanky aspon byly v necem nove, ale vetsinou jsou to neustale se opakujici vseobecne blaboly, ktere uz stejne clovek nekde slysel." A oheň byl na střeše.
Nejde mi o to tady trhat názory někoho jiného. Ať si čte kdo chce co chce, miluje co chce. Jen nechápu, proč nesmím na svou zeď napsat názor, že dnešní noviny "bulvarizují" se snahou získat více čtenářů, aniž bych byla obviňována, že jsem "předpojatá proti slušným novinářům, a přitom jsem v redakci nikdy nepracovala (student MFF se v MF zúčastnil týdenního kurzu Novinářská škola), arogantní, sebestředná, s vlohami být totálně pitomá" a kdovíco ještě :) Ať jsem na svou zeď napsala cokoliv, vždy se mi dostalo poučné či oponující reakce, ať už veřejně nebo v soukromé zprávě. Nutno podotknout, že v cca padesátém příspěvku jsem již nezůstala nic dlužna, jelikož nejsem zvyklá, aby mi někdo na mé zdi psal, že nemůžu soudit úroveň novin, které jsme před mnoha lety odbírali, protože jsem tam nikdy "nezašla na návštěvu", a hlavně nejsem zvyklá, aby mi někdo podsouval vyjádření, která z mé strany nepadla, a ta moje totálně překroutil. Takže abych mohla například na jednom nejmenovaném serveru hodnotit, jak se mi líbil ten který film či dokument, budu se podle této logiky muset stát aspoň na chvilku režisérem, kameramanem nebo alespoň členem komparzu.
Ale ani tohle není to, proč sem píšu. K tomu, aby mohl někdo pochopit, o co vůbec šlo, by musel znát veškeré pozadí celé věci, a to sem s ohledem na ostatní psát nebudu. Mě by spíš zajímal názor lidí, co si myslí o dnešních novinách, o jejich tendencích, o tom, které z nich čtou nejradši a proč (když už se nám ta bitva tak rozhořela). Jak už jsem při oné "hádce" (do uvozovek ji dal původně onen student) přiznala, s bulvárem nemám žádný větší problém, nekupuju ho, ale na netu si čtu všechny možné články, i ty bulvární. Co se týče tištěných novin, ty také nekupuju, ale pokud už hledám nějaké informace, tak především v Hospodářských novinách.
A tady ještě článek, s jehož obsahem se víceméně ztotožňuji, i když mi v něčem přijde lehce přehánějící.

(Pokud by mi někdo chtěl na můj dotaz ohledně novin opravdu odpovědět, (takovým předem děkuji) tak prosím radši soukromě, s veřejnými komentáři nemám nejlepší zkušenosti, neboť druhé boje se odehrávají na pozadí, v soukromých zprávách, a rozdvojenost debat pak jaksi ztrácí přehlednost :))

A ještě něco - když podrážděně reaguje ženská, řekne se například, že má drsný PMS nebo něco v tom smyslu. Co maji chlapi? :D (A nechci slyšet odpovědi typu "pravdu" :D)