Tak. Tímto by snad byla jedna brána přibouchnutá. I když "už nikdy" jsem slyšela a četla tolikrát, že je mi jasné, že i tentokrát může jít o jednu z mnoha lží. Snad už ne. Konečně.
Není to jediná záležitost, kterou jsem v poslední době definitivně uzavřela. Co si ale uvědomuju je, že obzvlášť jedna si zaslouží lepší rozloučení. Nejsem ráda patetická nebo přehnaná, takže budu stručná.
Sbohem, Edwarde. Vím, že tohle číst nebudeš, protože jsem ti na sebe nenechala jediný kontakt, proto je to i česky, přesto chci tu čáru udělat nějak jinak. Nějakým telepatickým a virtuálním způsobem ti poděkovat. Zvlášť za ten první moment, za ten první pohled, ale i za to, že jsi mi ukázal, že něco, v co jsem už nevěřila, ještě existuje. Děkuju ti.
V tomto případě nedoufám, že nikdy je opravdu nikdy. Třeba se ještě někdy nějak setkáme. Kdoví. Teď ti ale jen popřeju Happy New Year a hlavně Happy Life, ať potkáš někoho, s kým to potrvá a vydrží, ať se máš líp a ať nemusíš tolik dřít a můžeš víc žít. A třeba na baru hrát "Haaaave you met Ed?" :) Je na čase jít dál, takže už nebudu sledovat tvé posty a fotky, ale pokaždé, když uslyším tuhle písničku, vzpomenu si. A ponechám ti poctu být nejspíš jediným mužem, nebo být jedním z toho mála, kdo tu není schován jen pod iniciály :)
Goodbye, Eddie. Already miss you :-*
Žádné komentáře:
Okomentovat