Knihomol 2013

Stal se ze mě knihomol. Ne, že bych nevěděla, co s časem. To spíš naopak. Ale knížky jsem vždycky milovala a ač se to zdá nemožné, láska k nim neustále narůstá. Dnes už se mě lidi, co mě potkávají, často ptají, zda se mi už někdy podařilo vrazit do sloupu nebo vystoupit v jiném patře. To když mě potkávají ve chvílích, kdy jdu do práce, protože to si čtu i za chůze.

Za rok 2013 jsem přečetla desítky knížek. Propadla jsem především severským detektivkám, ale nepohrdla jsem ani fantasy - vrhla jsem se jak na Hypnotizéra, tak na Zeměplochu. Prokládala jsem to Fulghumem v angličtině, horory od Kinga, Vonnegutem, pro kterého mám ohromnou slabost, ale třeba i beletrií Ovce vyšetřují nebo Bohyně v domácnosti. Ne že bych úplně hltala romány, ve kterých se právnička spustí s zahradníkem, ale na pláž je to jak dělaný :)

Nedokážu říct, která kniha ve mě zanechala nejhlubší dojem. Překvapivě mě zaujal Kulhánkův Noční klub. Žítkovské bohyně jsem přečetla za víkend, a ač mají něco do sebe, nějak úplně nevím, co si myslet. Původ, knihu o Darwinovi o 900 stranách, jsem dočítala horko těžko. Atlas mraků rozhodně zaujal, ale je to náročná četba. Zpovědník vrahů je knihou na jeden večer. Nechtění jsou perverzní, ale výborně se četli. Pan Kaplan má stále třídu rád je klasika.

V mém životě se v roce 2013 odehrálo kromě mnoha skutečných věcí i několik desítek příběhů, které "prožil" někdo jiný, ale vzal mě na kus cesty s sebou. A to mi připadá úžasné. Jsou lidé, kteří si myslí, že čtení je ztrátou času. Že prý člověk by měl žít svůj vlastní život, vlastní příběh. Já si to nemyslím. Mně přijde, že takhle je můj život ještě bohatší. Pořád mám co dělat a ke knížkám se dostávám jen v noci nebo cestou v mhd. Cestuju, hodně. Chodím často ven, kochat se, vyvětrat hlavu, strávit čas s někým, koho mám ráda a s kým si chci popovídat. Je fakt, že už teď míň fotím, protože se snažím si ty chvíle víc užít vlastníma očima a uložit si je do paměti. Ale stejně tak si užívám chvíle, kdy se snažím vlastníma očima vidět příběh někoho jiného. Viděla už jsem tak strašně moc... A chci vidět víc.
Můj "wishlist" na příští rok má už teď 38 knih a to se musím ještě děsit toho, kolik knížek se mi dostane do rukou náhodou - kdy se mi samy nějak vnutí v knihovně, nebo kdy mi je přinesou kolegové nebo kamarádi s tím, že je prostě musím přečíst. Knížky, které si k vám samy najdou cestu, jsou totiž úplně nejlepší.

Ach jo. Tolik chuti a tak málo času! :)

Jo a Vítejte v opičárně od Vonneguta si fakt musíte přečíst! :)