Tak si to ráno zase jednou drandím po D1, abych se podívala za hranice všedních dnů a rodné vlasti, a cestu jsem si kromě filmů zpestřovala i četbou a brouzdáním po internetu. Narazila jsem (ach ano, opět) na další článek, odrážející až neskutečnou a absurdní situaci v mezilidských vztazích, chování a přístup lidí k sobě navzájem a absolutní absenci skušnosti a morálky. Zpráva (nejdete ji pod tímto odkazem) pojednává o tom, kterak řidič volva při jízdě po D1 došel škody na svém autě, konkrétně drobných oděrek předního skla, když projížděl kolem právě pracujících stavebních strojů. Ač si byl drobného poškození vědom, pokračoval v jízdě a až po zvážení situace a ohledání škod se rozhodl, že bude požadovat úhradu škody. Napsal tedy do společnosti, jež měla stavební práce na starosti, a ŘSD a požádal je, aby s ním situaci řešily.
Že se ŘSD neozvalo, to asi nikoho nepřekvapí. Že se ozvala zmíněná společnost, to se dalo vcelku předpokládat. Co však v dopise stálo? Kromě kategorického popření události, které by nejspíš mnozí z nás byli schopni pochopit, obsahoval dopis ještě tento dovětek:
„Pokud se mi omluvíte a uhradíte náklady, které mi vznikly reakcí na Váš dopis, budu považovat Vaši výzvu k úhradě škody za omyl, a ne pokus o vydírání,“ prohlásil. „Formulace a napsání vlastního dopisu (myslím a píšu pomalu) 200,– Kč. Cesta na poštu a zpět (chodím pomalu) 80,– Kč. Poštovní náklady 26,– Kč.“ Sečteno podtrženo 306 korun. Podepsán Pavel Doležal, jednatel firmy Sares.
Upřímně si myslím, že tohle je na tečku mezi voči. Jak si někdo může nárokovat omluvu za dopis s výzvou k jednání o nápravě škody a ještě vyžadovat finanční náhradu za to, že se vůbec namáhal odpovědět, to mi prostě hlava nebere. A pokus o vydírání?? To mi přesně připomnělo situaci, kdy mi jistá osoba dlužila peníze (mimo jiné) a několik týdnů neslyšela na výzvy k jejich vrácení. Když jsem napsala e-mail a sms, že pokud peníze neobdržím do týdne, budu nucena přistoupit k úrokům z prodlení a případně se obrátit na soud nebo pohledávku jednoduše prodat, protože už mě nebaví se s tím neustále crcat, obdržela jsem vodopád hysterických výlevů plných lží a obvinění, že se dopouštím vydírání a vyhrožování a že za toto způsobené příkoří budu dotyčnému povinně platit terapii.
Je to strašné pomyšlení, když si člověk uvědomí, jaká individua chodí po světě. Dluh mi dosud samozřejmě splacen nebyl (peníze nabízené otcem dlužníka mi bylo trapné přijmout, jelikož prý dluží dost právě i jemu). Účet od psychiatra mi naštěstí taky nedorazil, zatím. I když... naštěstí... možná bych nakonec i ráda zaplatila, kdyby se takovíhle magoři začali skutečně a pořádně léčit. Teoreticky bych tu ještě měla pana Doležala pochválit, že on se alespoň držel při zemi a újmu způsobenou dopisem vyčíslil na 306 Kč, tedy na poštovné plus sazba za opravdu hodně pomalé psaní a pomalou chůzi na poštu. A omluvu, samozřejmě. Nicméně léčit se z toho nemusel. Přesto bych být panem Pátkem byla opatrná, nějaká ta fakturka ještě může dorazit, zvlášť poté, co to takhle nehezky rozmázl v médiích. Tytyty, Pátku! To bude na týdny terapií...
Žádné komentáře:
Okomentovat