Tak venku zase prší kočky a psi, možná už i padá listí, ale kdo by to v tom slejváku zjišŤoval. Sedím u počítače, který záhadným způsobem neumí napsat malé Ť a malé Ň, což je někdy docela vtipný, jelikož když ho potřebuju někomu napsat ve zprávě nebo v jiném textu, musí mi ho nejdřív někdo poslat do pošty, nebo ho musím zkopírovat z webu. Co se ovšem týče poslední doby, je tohle ten nejmenší problém, který se vyskytl. Všechno se sere. Tedy, všechno naštěstí ne, ale spoustu toho ano.
Táta uvízl v zahraničí a trvalo nám několik dní, než se nám ho podařilo dopravit zpátky, samozřejmě spolu s ostatními "trosečníky". Jejich návrat stál cca 70 000 Kč. Už teĎ (haha, neumí to ani malé Ď) je mi jasné, co k tomu řekne pojišŤovna. Nejspíš, že můžeme být rádi, že zaplatili odtah auta do 25 km vzdáleného města (stál 1500 eur) a čtyřdenní pobyt v chatě. No, hlavně, že je doma.
Rozvodovost v okolí opět stoupla, z pěti známých se tři rozvádí. Nemůžu být konkrétnější, neb je to zatím stále v šeptandovské fázi, ale napikaču je to i tak.
V práci jsou všichni naštvaní a tváří se jak kakabusové. Ne, oni možná ani nejsou naštvaní, oni jsou prostě jen prudiči. Ještě nedávno jsem se divila, proč vůbec někdo stojí o podřízené, je s tím jen fůra odpovědnosti a práce, ale teĎ jsem za svůj tým docela vděčná, protože jsou buĎ tvární, nebo se už kvůli podřízenosti snaží být aspoŇ snesitelní. TeĎ spolu poměrně dobře vycházíme a doufám, že zlepšující se tendence bude pokračovat aspoŇ na této frontě, jinak už si opravdu budu moct jít hodit mašli.
Bydlení tady rozvádět raději ani nebudu, kdo neodsekával prahy, aby do bytu dostal pračku, nepochopí. Skoro nikdo už nepochopí ani fakt, že ani tak se pračka na určené místo naprat (od toho je asi slovo pračka!) nedala, protože je prostě předimenzovaná, nebo určené místo majitelem a architektem poddimenzované. Zkrátka a dobře, pračka mi trčí v kuchyni a jediné, co zatím vyždímala, jsou moje nervy. Můžu si za to částečně sama, měla bych si konečně pozvat hodinového manžela nebo někoho trošku zručnějšího, než jelimánka, co ani neuměl odseknout práh a musela jsem to nakonec stejně udělat sama. Ale tak aspoŇ mi pomohl si tuto kuchyŇskou překážku dopravit do bytu. Když už jsem zmínila byt, pokud se tedy už nikdy neozvu, je to pravděpodobně způsobeno mou vytížeností, nebo možná také tím, že mě čeká rozšroubovávání konzole. Všichni mají normální sundavací konzole, jenom v tomhle bytě jsou holt napevno přišroubované a chce-li si člověk pověsit závěsy, nezbývá mu, než proměnit se v artistu a na štaflích balancovat na hraně života a smrti.
Kromě všech těhle prkotinek se samozřejmě bortí všechny možné plány. Což je normální. Když nechcete, aby se vám hroutily plány, nedělejte si je! Je přece odvěký (nejen Murphyho) zákon, že může-li se něco pokazit, pokazí se to! Zvlᚍ, máte-li kolem sebe lidi, kteří přitahují buĎ katastrofy, nebo si libují v konfliktech. Já už je sice kolem sebe nemám, až na nezbavitelné výjimky, ale můžu potvrdit, že ze mě takoví lidé udělali člověka, co přitahuje katastrofy. Protože lidi vyhledávající konflikty prostě katastrofa jsou. Takže bacha na mě, tohle léto je hodně erupcí na Slunci a jelikož přitahuji ty katastrofy, hrozí výskyt komplikací či zvýšená potřeba konzumace alkoholických nápojů. Což mi připomíná, že musím končit, jdu pít! Dokud je s kým...
Žádné komentáře:
Okomentovat