Poslední víkend byl docela rušný. Začalo to už v pátek ráno, kdy jsme se s rodinkou vydali na veletrh do Letňan. Absolvovat takový veletrh znamená hodiny procourat kolem padesáti stánků nabízejících úplně stejné kolektory, třiceti stánků nabízejících podobné kotle a krby, dvaceti stánků s dveřmi a tak podobně... Ta čísla jsem si samozřejmě vymyslela, ale když se tam těmi uličkami vláčíte s taškama prospektů, rozhodně vám to tak připadá. Naštěstí byl pátek a nikomu se tam nechtělo trčet dlouho, takže jsme skončili asi hodinu nebo dvě po poledni.
Večer od osmi se ale měla konat Pavlova oslava narozenin, tudíž už nemělo smysl jezdit s rodiči domů, tak jsem se s nimi rozloučila a vydala se ke škole, kde jsem v parčíku dočetla již dříve zmiňovanou anglickou slátaninu, stavila se na katedře, abych se podívala, jak se to má v současnosti se sekretářkou (pořád stejně, původní je na mateřské, nová nenastoupila, takže už se to, co mě zajímalo ohledně mé sice obhájené diplomky, už asi nikdy nedozvím) a vydala se na nákupy. Já, takový odpůrce nákupů, jsem se docela rozšoupla a něco si po dlouhé době nakoupila. Nemohla jsem si vybrat lepší den, pátek a ještě před večírkem. Ne, že bych nevydejchala to, že jdu na večírek s igelitkou, ale večírek se konal opět tam, kde se některé věci občas záhadně ztrácí... Tentokrát se mi naštěstí neztratilo nic, alespoň jsem tedy doteď nic nezjistila.
Protože se účastníci začali poměrně brzy rozprchávat domů, rozhodli jsme se přesunout se jinam, tedy pokračovat někde, kde lze zůstat až do rána. Mělo to být deset minut chůze od baru, tak proč ne, že... Nakonec se z toho vyklubala asi půlhodina cesty do kopce, ale já mám procházky ráda a noční pražský vzduch mám rozhodně radši než začouzenej bar, takže mi procházka vůbec nevadila.
(Teď by měl následovat alespoň stručný popis místa, kam jsme se přesunuli, ale z jistých důvodů asi bude vhodnější ho nezmiňovat.)
Zbylou část noci jsme strávili s vodní dýmkou na terase (ooo, ano, já, zarytý nekuřák :)), kde jsme probrali snad všechno, od mateřských pudů po politickou situaci. Docela mě překvapilo, že coby jediný zástupce ženského pohlaví jsem měla nejnegativnější postoje co se mateřství týče :) K ránu jsme se přesunuli dovnitř, kde jsme se věnovali hudbě (čistě pasivně :)) a kde někteří z nás čekali na první dopravní spoje. Už vevnitř mi byla strašná zima a představa toho, co mě čeká venku po celou cestu domu, mě děsila. Oprávněně. Vždyť má být babí léto - a babí jistě není od toho, že se lidi třesou jak starý báby. Ano, vzít si páskový boty nebylo zrovna nejchytřejší, ale kdo mohl čekat, že bude jeden stupeň Celsia??! Takovou kosu jsem neklepala už hodně dlouho. Když jsem po třech hodinách dorazila k rodičům, těšila jsem se, že třeba zalezu na chvíli do peřin a zahřeju se, ale omyl. Nezahřála jsem se ani ve svém pokoji, kde měla rozlet Karamela ,a proto tam zůstalo pootevřené okno, aby se tam průběžně větralo. Taky z toho byla ta zelená potvora pěkně načepejřená a zamlklá (zamlklá Kara je de facto oxymóron).
Celá sobota se nesla v takovém mlhavém oparu, nejen, co se týče počasí. Přece jen už stárnu a mé tělo si žádá pravidelný spánek.
V neděli nás čekala oslava u příbuzných. Už ráno jsem musela jít s Timem na dlouhou procházku, když na něj nebude čas odpoledne. Trochu jsme pocvičili aporty z vody, což skončilo tak, že jsem byla skoro stejně mokrá jako Tim. Aby toho nebylo málo, roztrhal mi igelitku na kačenu, takže jsem celou cestu zpátky musela tu ožvejkanou, pocuchanou a promáčenou mrtvolu nést v ruce. Ženský s kočárama a malýma dětma ze mě musely být unešený. Hned poté jsem byla zaúkolována přípravami pomázanek a jiného občerstvení. Řízků a naloženého masa ale nakonec bylo tolik, že ani na chlebíčky nedošlo, jen se nám jídlo trošku povozilo v autě na návštěvu a zpátky.
Příbuzní vzali oslavu opravdu vážně, dokonce mi i upekli velký dort a při příjezdu v nástupu zazpívali :)) Co se týče oslav, tak ty jsou u nich vždycky vydařené, hodně jídla, pití, lidí, prostě všeho, co k tomu patří. Nedělní oslavu bysme mohli nazvat přímo žranicí.
A protože moje sestřenky jsou opravdu akční, tak jsem absolvovala hry, které v poslední době hraju pouze u nich (tedy tak jednou ročně :)), ať už jde o minifotbálek, minikulečník, hru na třetího podle všemožných pravidel nebo třeba badminton. Už jste někdy hráli badminton ve tmě? Doporučuju, je to trénink všech smyslů - najednou slyšíte, že soupeř odehrál, mžouráte proti světlu na verandě, kde se asi objeví košíček, abyste ho zahlídli v posledních okamžicích a jak magoři se pro něj vrhali do tmy doufajíc, že někam tam mohl letět :) A pro zpestření si k tomu vemte pantofle (jako sestřenky) nebo páskové boty na podpatku (jako já) a pár skleniček vína a sektu k tomu :)
Když jsem přijela domů, naivně jsem si ještě pustila film. Nevím ani, kolik minut jsem viděla, vím jen, že mě vzbudil Petr, který volal aby mi popřál k narozeninám, které jsem ještě neměla :) Pak jsme ještě chvíli něco drmolili a pak už nevím vůbec nic :)
Večer od osmi se ale měla konat Pavlova oslava narozenin, tudíž už nemělo smysl jezdit s rodiči domů, tak jsem se s nimi rozloučila a vydala se ke škole, kde jsem v parčíku dočetla již dříve zmiňovanou anglickou slátaninu, stavila se na katedře, abych se podívala, jak se to má v současnosti se sekretářkou (pořád stejně, původní je na mateřské, nová nenastoupila, takže už se to, co mě zajímalo ohledně mé sice obhájené diplomky, už asi nikdy nedozvím) a vydala se na nákupy. Já, takový odpůrce nákupů, jsem se docela rozšoupla a něco si po dlouhé době nakoupila. Nemohla jsem si vybrat lepší den, pátek a ještě před večírkem. Ne, že bych nevydejchala to, že jdu na večírek s igelitkou, ale večírek se konal opět tam, kde se některé věci občas záhadně ztrácí... Tentokrát se mi naštěstí neztratilo nic, alespoň jsem tedy doteď nic nezjistila.
Protože se účastníci začali poměrně brzy rozprchávat domů, rozhodli jsme se přesunout se jinam, tedy pokračovat někde, kde lze zůstat až do rána. Mělo to být deset minut chůze od baru, tak proč ne, že... Nakonec se z toho vyklubala asi půlhodina cesty do kopce, ale já mám procházky ráda a noční pražský vzduch mám rozhodně radši než začouzenej bar, takže mi procházka vůbec nevadila.
(Teď by měl následovat alespoň stručný popis místa, kam jsme se přesunuli, ale z jistých důvodů asi bude vhodnější ho nezmiňovat.)
Zbylou část noci jsme strávili s vodní dýmkou na terase (ooo, ano, já, zarytý nekuřák :)), kde jsme probrali snad všechno, od mateřských pudů po politickou situaci. Docela mě překvapilo, že coby jediný zástupce ženského pohlaví jsem měla nejnegativnější postoje co se mateřství týče :) K ránu jsme se přesunuli dovnitř, kde jsme se věnovali hudbě (čistě pasivně :)) a kde někteří z nás čekali na první dopravní spoje. Už vevnitř mi byla strašná zima a představa toho, co mě čeká venku po celou cestu domu, mě děsila. Oprávněně. Vždyť má být babí léto - a babí jistě není od toho, že se lidi třesou jak starý báby. Ano, vzít si páskový boty nebylo zrovna nejchytřejší, ale kdo mohl čekat, že bude jeden stupeň Celsia??! Takovou kosu jsem neklepala už hodně dlouho. Když jsem po třech hodinách dorazila k rodičům, těšila jsem se, že třeba zalezu na chvíli do peřin a zahřeju se, ale omyl. Nezahřála jsem se ani ve svém pokoji, kde měla rozlet Karamela ,a proto tam zůstalo pootevřené okno, aby se tam průběžně větralo. Taky z toho byla ta zelená potvora pěkně načepejřená a zamlklá (zamlklá Kara je de facto oxymóron).
Celá sobota se nesla v takovém mlhavém oparu, nejen, co se týče počasí. Přece jen už stárnu a mé tělo si žádá pravidelný spánek.
V neděli nás čekala oslava u příbuzných. Už ráno jsem musela jít s Timem na dlouhou procházku, když na něj nebude čas odpoledne. Trochu jsme pocvičili aporty z vody, což skončilo tak, že jsem byla skoro stejně mokrá jako Tim. Aby toho nebylo málo, roztrhal mi igelitku na kačenu, takže jsem celou cestu zpátky musela tu ožvejkanou, pocuchanou a promáčenou mrtvolu nést v ruce. Ženský s kočárama a malýma dětma ze mě musely být unešený. Hned poté jsem byla zaúkolována přípravami pomázanek a jiného občerstvení. Řízků a naloženého masa ale nakonec bylo tolik, že ani na chlebíčky nedošlo, jen se nám jídlo trošku povozilo v autě na návštěvu a zpátky.
Příbuzní vzali oslavu opravdu vážně, dokonce mi i upekli velký dort a při příjezdu v nástupu zazpívali :)) Co se týče oslav, tak ty jsou u nich vždycky vydařené, hodně jídla, pití, lidí, prostě všeho, co k tomu patří. Nedělní oslavu bysme mohli nazvat přímo žranicí.
A protože moje sestřenky jsou opravdu akční, tak jsem absolvovala hry, které v poslední době hraju pouze u nich (tedy tak jednou ročně :)), ať už jde o minifotbálek, minikulečník, hru na třetího podle všemožných pravidel nebo třeba badminton. Už jste někdy hráli badminton ve tmě? Doporučuju, je to trénink všech smyslů - najednou slyšíte, že soupeř odehrál, mžouráte proti světlu na verandě, kde se asi objeví košíček, abyste ho zahlídli v posledních okamžicích a jak magoři se pro něj vrhali do tmy doufajíc, že někam tam mohl letět :) A pro zpestření si k tomu vemte pantofle (jako sestřenky) nebo páskové boty na podpatku (jako já) a pár skleniček vína a sektu k tomu :)
Když jsem přijela domů, naivně jsem si ještě pustila film. Nevím ani, kolik minut jsem viděla, vím jen, že mě vzbudil Petr, který volal aby mi popřál k narozeninám, které jsem ještě neměla :) Pak jsme ještě chvíli něco drmolili a pak už nevím vůbec nic :)
Žádné komentáře:
Okomentovat