Svět podle Koháka (Jakub Kohák) - Zezačátku docela příjemné překvapení, pak už ale jako by nápady vyčpěly (přitom se jedná o sbírku fejetonů, resp. sebrané sloupky z novin). Vtipy se opakují, pokud se vyskytují. Jediné, co Jakuba v tomhle podrželo bylo, že si neustále musíte představovat, jak tent text podává svým typickým projevem sám. K tomu vám poslouží kvantum fotek, které sám doplnil. Nicméně stále se kniha drží ztracena někde v průměru.
Svědkyně temnot (Mike Ashley) - Sebrané temné či napínavé historky a příběhy napsané ženami. Člověk nesmí zapomínat, v jaké době se příběhy nejen odehrávají, ale v jaké byly napsány. Že by byly příběhy nějak zvlášť napínavé, to ne, ale různorodost je fajn a udrží pozornost. Lepší průměr.
Jenom ponožky nestačí (Mark Lowery) - Kniha na způsob Mládí v hajzlu. Určena pro puberťáky a jako takovou ji musíte brát. Humoru tam není moc, ale jedná se o hodně čtivou záležitost na jeden večer. Pro pubescenty asi ideální.
Kniha léta (Tove Jansson) - Tak tady opravdu nevím. Ta kniha je... svérázná. Nedovedu si prostě představit, že tohle by děti bavilo. Přitom kniha je otevřeně psána pro děti. Jen nevím, jestli by děti malá Sofie dokázala zaujmout, když je v knize neustále popisován život na osamělém ostrově se svéráznou babičkou a s otcem, který se v knížce objeví asi třikrát, ale se Sofií nemá snad jedinou interakci. Nevím, no. Atmosféra fajn, ale pro děti asi dost nuda.
Dalajlamova kočka (David Michie) - Další svérázný počin. Příběhy z Dalajlamova domova v podání kočky. On ten nápad není špatný, vyprávět o slavných i méně slavných, kteří se u Dalajlamy objevili a sdíleli s ním své názory a nápady, ale je to bohužel vyprávěno až směšně dětinskou formou. Ta lidi odrazuje - vím z vlastního okolí, neboť kvůli tomu "tónu" a vyznění nebyli schopni knihu ani dočíst. Škoda, mělo to potenciál, ale zůstal nevyužit.
Léto s Káťou (Trevanian) - Na druhý pokus dočteno. Rozhodně to není napínavé a strašidelné tak, jak je na přebalu slibováno, ale svým způsobem je to zvláštní a jedinečná kniha. Chvílemi se to trochu vleče, ale závěr vám to víceméně vynahradí. Dobrý vypravěčský styl, kdy je vám postupně odhalováno tajemství a nakonec stejně někteří z vás budou překvapeni. Dobrá záležitost na letní louku, deku či altán, kde si takovou knihu asi vychutnáte nejlíp.
Zabijáci (Jussi Adler Olsen) - Já nevím, jak on to Jussi dělá, ale i když od začátku znáte vraha, ta knížka i přesto baví a přečtete ji jedním dechem. Nebo aspoň já jo. Nesmírně čtivá forma, i když se sami sebe ptáte, co vás na tom tak bavilo. Knížce nechybí humor, to se musí nechat. Sotva ji dočtete, asi se hned začnete shánět, kde že je ten další díl...
Muž jménem Ove (Fredrik Backman) - Hit letošního léta. Někoho to bude strašně nudit, někoho ten morous bude rozčilovat a někoho ta knížka bude hřát u srdce. Je tam cynický humor (ten já ráda), je tam smutný příběh (nevyhledávám, ale můžu), je tam kočička a je to ze života. Co chtít víc? Pro někoho slabota, nemastná neslaná kniha plná klišé, ale někdo se v těch řádcích najde, respektive mu bude vyhovovat vykreslenost postav a prolínání humorných a smutných částí. Za mě plný počet, neb se knížka trefila ve vhodný čas na vhodné místo...
Příručka dámy v běhu (Ruth Field) - Tady už bych se asi s těmi běžeckými knížkami opakovala. Dobrá motivační knížka, držící se při zemi, nedělající z běhu rituál samotných bohů a středobod na zemi, nicméně dobře radící těm, kteří s během začínají. Nic víc, nic míň.
10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr (Hallgrimur Helgason) - Nejnáročnější je tu asi jméno autora, zbytek je jdnoduchý příběh nájemného vraha, který se dostane do křížku se zákonem i svou vlastní mafií, a tak musí hledat úkryt. Najde ho na Islandu, aspoň na čas, navíc v sektářské rodině. Jak tohle asi mohlo dopadnout? No, uvidíte sami. Není to žádný trhák, ale člověk se docela pobaví. I když každému vypravěčský styl vyhovovat nebude. Nicméně, jde o příběh nájemného vraha, tak co byste čekali?
Vzkaz v láhvi (Jussi Adler Olsen) - Zajímavě pojatý příběh starého zločinu, který se vlastně náhodou dostane na přetřes. Typický humor, nechybí dvojí děj - příběh vyšetřování a příběh z detektivova soukromého života. Je otázkou, co člověka zajímá víc, každopádně knížka opět baví a já se budu těšit na další díl.
Nedovol mi odejít (Dymphna Cusack) - Tady nevím, jestli jsem nesáhla vedle. On ten příběh není špatný, ale už jen to, že NA PŘEBALU knihy byl popsán samotný závěr, ano, POSLEDNÍ ODSTAVEC knihy, je na pěst. Když už pominete to, že od začátku z anotace víte, že Jana umře. Ano, umře. Já nevím, no, kdybych ten závě neznala, četlo by se mi to líp, takhle jsem neustále věděla, kam to směřuje a chybělo tam napětí, jak to tedy dopadne. Ano, i tak kniha nabízí smutné pojednání o tuberkulózou stižených lidech té doby, ale stejně. To, že mi hlavní postavy nebyly nijak zvlášť sympatické ani tak nevadilo, to se v průběhu i trochu mění. Nicméně je to kniha spíš pro ty citlivky, co se v podobných slzavých údolích vyžívají, na ěm to bohužel příliš nepůsobilo, i když si u toho člověk uvědomí, jak hrozně na tom ti lidé byli.
Devětadvacet políbení Roalda Dahla (Roald Dahl) - No, tady jsem na vážkách. Mně se Roaldovy nápady líbí, ale přiznám se, chvílemi jsem se trochu nudila. Možná toho bylo moc najednou, chtělo to ty příběhy asi dávkovat s větším odstupem. Některé už jsem znala, tak jsem je přeskakovala, možná to byla chyba, připomněla bych si, jaké že jsou ty jeho skvělé klasiky. Tak na tři až čtyři hvězdy to ale dá. Z pěti, samozřejmě.
Mlhy Ölandu (Johan Theorin) - Výborná atmoška. Trochu zdlouhavý děj, ale název to ostatně trochu vystihuje. Ponurost, osamělý ostrov, atmosféra prostě fajn. Příběh má trochu vratké nohy, nebudete možná jako já věřit tomu, že by se Julia za celou dobu nezeptala, kdo že si její otec myslí, že je pachatelem, za kým že to jedou a podobně, ale to holt musíte překousnout. A nevěřit nikomu. Za čtyři hvězdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat