Zima

Před chvílí jsem přijela z Prahy a jsem poměrně ráda, že tam pojedu zase až ve středu. Snad. Že k zimě patří mráz, to není nic neobvyklého, ale že je celý rok vedro a zima přijde jen těch pár dní, kdy člověk courá v ulicích celé dny a pomalu i noci, to je pěkně nefér. Aby toho nebylo málo, tak jsem ještě hned po příjezdu běžela se psem na procházku, takže je div, že ze mě nevisí rampouchy. Nicméně musím říct, že večerní (ne-li přímo noční) procházky mám ráda, člověk si pročistí hlavu daleko víc než ve dne, kdy ho ruší spousta věcí a lidí.
Dnešní den mohl být jeden z těch hodně příjemných. Žádné extra povinnosti, jen oběhat nějaké ty nákupy a dodat pár věcí na smluvené místo. Potom už jen zábava. Zábava byla, to ano, přesto měl dnešní den nakonec i hořkou příchuť.
Vánoce mám ráda. Jsou sice určité prvky, které bych z nich nejradši vyškrtla (třeba ty již probírané dárky), ale jinak musím říct, že pro mě mají Vánoce jedinečnou atmosféru, kterou si i přes veškerý shon ráda užívám. Miluju chvíle, kdy se jdu s někým mně blízkým projít, někam posedět, nebo se jen prodírat davy na vánočních trzích, kde si každoročně kupujeme medovinu nebo svařák, který za mě vždycky někdo vypije, protože sama to nějak nezvládám :) Mám ráda vánoční večírky, na které chodí i lidi, kteří jindy nemají čas. Mám dokonce ráda i ty roky omílané koledy a vánoční evergreeny, kýčové figurky andílků a nevadí mi ani ta nevkusná blikající barevná světýlka.
Bohužel patřím v tomto směru asi k menšině. Čím dál tím víc narůstá počet lidí, pro které svátky znamenají časy smutku a depresí. Nejhorší na tom všem je, že u mnohých lidí nikdo nemá ani zdání, čím vším v tu chvíli procházejí. Dnes svět o jednoho takového člověka přišel. O člověka, kterého měli snad všichni rádi, s kterým si každý rád pokecal a který lidem ochotně pomáhal. Někdy bych i já nejradši vyškrtla Vánoce z kalendáře...