Na zabití

Tak se nám zase rozjíždí zkouškové, což neznamená nic jiného, že můj denní režim (už tak dost pošramocený) dostává širší rozměr, a to samozřejmě na úkor spánku. Dřívějších pět hodin se teď jeví jako dávný sen. S tím se samozřejmě dostavují i nežádoucí účinky, nejvíce v podobě nevraživosti vůči okolí. Ne vůči veškerému, nicméně dnes již širokému.
Zatímco s některými lidmi nemám problém, i když se někdy zdá, že se snaží, aby tomu bylo naopak, u některých jedinců mám problémy nemalé.
Z pochopitelných důvodů vynechám lidi, u kterých hrozí, že by si to tu četli :D
Ale nevynechám lidi, u kterých hrozí, že si to teď přečtou přes mé rameno. Ano, jsou tady a je jich hned několik. Jeden z nich sedí po mé levici a už dvacet minut smrká. Ne, on nesmrká, on napodobuje jelena v říji. Celkem úspěšně.
Druhý stál ještě před chvilkou o pár metrů níž pode mnou. Omlouval se, že slíbil, že bude přednášet, ale tento slib nemůže dodržet. Kvůli tomu jsem sem určitě jela! Na zabití.
Třetí přišel místo něj. Poslední věta, kterou jsem od něj byla schopna vnímat, zněla: "Nevím, jestli vám to přednáším dobře, protože netuším, co je na dalším slidu." Ano, není nad kvalitní zastoupení. Ale snaha se musí cenit, přinesl dvě prezentace, snaží se mezi nimi přepínat. Nejde mu to. Třetí prý bohužel zapomněl doma. I to se cení.