Tak jsem chtěla v rychlosti poreferovat ještě o zbytku dění v pátek, než se vrhnu do psaní seminárky (jako vždy na poslední chvíli), ale nechce se mi číst to, co jsem psala minule, a zároveň mě tak trochu tlačí čas. Takže jen ve zkratce:
Po příjezdu domů následovala taková ta klasika jako pokec s máti, věnování se zvířatům, abysme tu po návratu z večerního bowlingu nenašli místo baráku kůlničku na dříví, dohadování, jaký boty jsou nejlepší, jaktože ty boty jsou tak špinavý, proč nemáme pořádnou tašku na dárky, když jich tu nedávno bylo tolik (skoro se zdá, že dáváme hodně dárků, ale nebojte, jsme krklouni jako všichni ostatní :D), kam dal táta tu flašku, vyvenčil někdo psa, kde je kocour, zavřel někdo papouška, má někdo klíče, kdo nebude pít a bude řídit, kolik nás tam vůbec bude...
Ano, zhruba takhle to u nás běžně chodí, vypravování na souboj rodinných týmů v bowlingu není výjimkou. Co se týče bowlingu, nedá se to nazvat kláním rodinných týmů, přesto, že jsme tam byli 4 mladí a 4 řekněme starší, náš tým byl jednoznačně v tomto směru v nevýhodě, už jen proto, že my jsme jeli jen tři (sestra se vrátila z Keni až druhý den, mrcha :)) Věkový průměr proto radši ani nezmiňuji.
Jelikož byl tenhle bowling součástí kamarádovy oslavy, je samozřejmě jasné, že jako dárek jsme mu věnovali rovněž i výhru. Ale jen jednu, aby nezpychl. Tu druhou mu vzala jeho máma (je fakt šikovná a jak vidíte, i soupeřivá :)) A protože já v poslední době v každé hře bojuji o to, aby se mě drželo to pověstné štěstí v lásce, musím říct, že strategie mi vychází :D Alespoň v teoretické rovině :)) O té praktické se raději budu přesvědčovat až zpětně, nerada bych zrovna v této době něco zakřikávala (zdravim :D) :D Tím zpětně ale samozřejmě nemyslím ze záhrobí, no, i když...
Dost se do toho teď zamotávám, koukám, nejvyšší čas vypadnout. Nejen seminárka čeká (teď mi tu chybí moje oblíbená sada smajlíků :))
Žádné komentáře:
Okomentovat