Londýn

Londýn býval úžasné město. Všude na vás dýchla jistá velkolepost, kdy se architektonické historické skvosty snoubily s modernou, ať už architektonickou, shlížící především z finančního centra, tak i řekněme tou komerční, se kterou se setkáte především na obchodních třídách.

Londýn měl jistým způsobem charakter a charisma. Stačilo stát v některé z četných ulic a jen vnímat, jak k vám mkuví. A že mluvil :)

Londýn své charisma ztratil. Londýn je přeplněný. Je přeplněný obchodníky, je přeplněný turisty, je přeplněný Indy a araby, Londýn už prostě není anglický. Píšu to s velmi těžkým srdcem, protože dřívější Londýn jsem milovala. Že už svůj lesk a charisma ztratil, jsem si nevšimla pouze já. Naopak, já, snad kvůli té dávno zakořeněné lásce, jsem se rozhodla, že si Londýn užiju za každou cenu a na negativa nebudu myslet. To se ale nedá říci o mých spolucestovatelích, kteří tento fakt označili za naprosté zklamání až znechucení celé cesty.

Podobné pocity už začínají mít i Britové. Nedávná kauza obchodu Marks and Spencer, který povolil svým muslimským zaměstnancům odmítnout zákazníky nakupující alkohol a vepřové, je toho důkazem. Vlna odporu, která se okamžitě zvedla, neměla do té doby v Londýně obdoby. V tom Londýně, kde po sprosté vraždě vojáka raději přesunuli veškeré vojáky a strážce, snad nejtypičtější symboly britského království, oděné v červených kabátcích, za ploty, pěkně z dosahu dalších lidí a turistů, kteří už se s nimi nikdy nevyfotí tak, jak tomu bylo dřív.

Londýn je nyní multikulturním místem. Což tak nějak znamená, že již vlastní kulturu nemá. V Londýně neuvidíte mnoho Angličanů. Nebo uvidíte, ale nepoznáte je. Londýn se zahalil do šátků a sárí. Někteří z mých přátel tvrdí, že Londýn je městem, kde brzy vypukne zuřivá občanská válka. Nemůžu říct, že bych s nimi tak úplně nesouhlasila.

Přesto, Londýn je městem, kde jsem se zamilovala. Nečekaně, bláznivě, totálně. Sama nad tím dnes kroutím hlavou, asi proto, že v lásku na první pohled bych u sebe nikdy nevěřila. Ale nikdy neříkej nikdy. Bylo to krásné a nebylo toho dost, ale muselo to stačit. I přesto, že moji spolucestující mi dodnes tvrdí, že nikdy neviděli chlapa, který by na mě tak zamilovaně zíral už po pár větách. Vždy jim na to se smíchem odpovídám, že po pár dnech by mu ten blažený úsměv dost zkysl, neb jsem vždy a ke všem co možná nejupřímnější, ale moc mi nevěří. Ani já tomu sama moc nevěřím, protože tohle bylo výjimečné, jedinečné. Snad proto, že jsme od začátku věděli, že máme jen pár momentů, pár dní. A pak nic. Nic než nic. Jen krásná vzpomínka, která je krásná i teď, po několika měsících.

Možná by byla o to hezčí, kdyby si žila svým životem jen ve mně, ale tentokrát to utajit nešlo, svědků bylo příliš. A taky jsem upřímná. Otevřeně jsem o svém krátkém vzplanutí řekla i R., nebo třeba i J.A., který mě pozval v listopadu na rande na koncert kazašského národního symfonického orchestru. Koncert písní Beatles v podání symfonického tělesa byl určitě zajímavý a nechtěla jsem ho ničím kazit, ale já jsem prostě přímá a upřímná. Tak jsem to J.A. otevřeně přiznala. Stejně jako své překvapení nad tím, že mě zve na rande právě on, když ví, jak by to jeho "kamarádovi", s kterým jsem nějakou dobu žila, vadilo. 

Tohle je prostě něco, co nechápu... Jak se chlapi vzájemně poplácávají po ramenou, vyznávají si své neutuchající kamarádství, ale pokud jde o ženský, potažmo lásku, jsou schopní kdečeho. Neříkám, že J.A. mě miloval, to vůbec, ale tím spíš - proč si tohle dělají? A proč ho jeho kamarád, s kterým jsem kdysi žila, někdy pomluvil tak, abych si náhodou nemyslela příliš dobrého? Nechápu, opravdu ne. Když k někomu něco cítím, jsem upřímná, nezrazuju. Nebudu zatajovat nic ani M., ani R., ani J.A., ať už si dělali jakékoliv naděje. Chodím s čistým štítem. A to mou "lásku" k Londýňanovi se šlechticky znějícím jménem dělá (nejen) v mých očích ještě hezčí - je čistá. Není pošpiněná zradou, lží, přetvářkou nebo podobnými nepravostmi. Skončila, ale nestihlo ji nic poskvrnit, je přesně taková, jak začala. Krásná, nečekaná, romantická... i když je bohužel minulostí...