Minulý pátek jsem absolvovala zkoušku z totalitních režimů. Nic náročného, látka poměrně jednoduchá a zajímavá. Pokud se tedy nenecháte v testu zaskočit otázkami typu: Glajchšaltování v Německu. To se mi naštěstí nestalo, šla jsem na test a následnou zkoušku dobře připravená. Aspoň jsem si to po testu myslela. Když později následovala ústní zkouška, poznala jsem svůj omyl. Tak jako už dřív jsem normálně vstoupila do místnosti, pozdravila, posadila se k vyučujícímu a začali jsme si povídat. Nic záludného, naopak, totalitních režimů se to příliš netýkalo. Po chvíli do místnosti vstoupil další student, aby si v době mého ústního "přezkoušení" vyhledal svůj test v balíku všech v ten den psaných písemek a připravil se na zkoušku. Ještě než stačil dosednout ke stolu, zeptal se ho zkoušející: "Kde máte oblek, kolego?"
Musím říct, že v první chvíli mě to nijak nezaskočilo, naopak jsem okamžitě ukázala svou prořízlou pusu a vybroušený ostrovtip a kolegovi řekla, ať už ten test ani nehledá. Přestože se následující rozhovor nesl ve víceméně vtipném tónu, musím říct, že mi pak nebylo zrovna příjemně, když jsem si uvědomila, že jsem šla na zkoušku v tmavých džínách a černém svetru. Ten den o tom, co si vezmu na sebe, rozhodovala řada faktorů, především ten, že jsem měla omezený přístup do svého pokoje, kde je většina mého oblečení, nicméně vědomě jsem si nebrala sváteční černé kalhoty, protože by mi v nich byla zima a protože jde přece hlavně o test, zkouška už je jen víceméně zápis do indexu. Ačkoliv mým směrem žádná výtka nepadla, leželo mi to v hlavě po celý zbytek dne (což ovšem není tak dlouho :)).
Hned druhý den jsem si všimla na školní diskuzi, že tam právě probíhá živá debata o tom, že tento vyučující vyžaduje po chlapcích nošení obleku na zkoušky a zda si ostatní myslí, že by se obleky měly nosit na běžné zkoušky, kterých je za studium asi 40 (prý), nebo pouze na souborné či bakalářské zkoušky a státnice. Musím říct, že v první chvíli mě napadlo, že by je samozřejmě měli nosit co nejvíc, minimálně proto, že pak působí "lepším" dojmem. (Mimochodem, taky jste si všimli, že čím dál častěji používám uvozovky? A to je nemám ráda.) Ale často jsem si i já sama řekla, že jde přece jen o test a kvůli zápisu do indexu přece nemusím být v extra svátečním. No, nemají to ti pánové u nás lehké :))
Musím říct, že v první chvíli mě to nijak nezaskočilo, naopak jsem okamžitě ukázala svou prořízlou pusu a vybroušený ostrovtip a kolegovi řekla, ať už ten test ani nehledá. Přestože se následující rozhovor nesl ve víceméně vtipném tónu, musím říct, že mi pak nebylo zrovna příjemně, když jsem si uvědomila, že jsem šla na zkoušku v tmavých džínách a černém svetru. Ten den o tom, co si vezmu na sebe, rozhodovala řada faktorů, především ten, že jsem měla omezený přístup do svého pokoje, kde je většina mého oblečení, nicméně vědomě jsem si nebrala sváteční černé kalhoty, protože by mi v nich byla zima a protože jde přece hlavně o test, zkouška už je jen víceméně zápis do indexu. Ačkoliv mým směrem žádná výtka nepadla, leželo mi to v hlavě po celý zbytek dne (což ovšem není tak dlouho :)).
Hned druhý den jsem si všimla na školní diskuzi, že tam právě probíhá živá debata o tom, že tento vyučující vyžaduje po chlapcích nošení obleku na zkoušky a zda si ostatní myslí, že by se obleky měly nosit na běžné zkoušky, kterých je za studium asi 40 (prý), nebo pouze na souborné či bakalářské zkoušky a státnice. Musím říct, že v první chvíli mě napadlo, že by je samozřejmě měli nosit co nejvíc, minimálně proto, že pak působí "lepším" dojmem. (Mimochodem, taky jste si všimli, že čím dál častěji používám uvozovky? A to je nemám ráda.) Ale často jsem si i já sama řekla, že jde přece jen o test a kvůli zápisu do indexu přece nemusím být v extra svátečním. No, nemají to ti pánové u nás lehké :))
Žádné komentáře:
Okomentovat