Jo!!! Fakt jedu na ty Filipíny.
Smyslem tohoto příspěvku je odpovědět na stokrát omílanou otázku, jestli skutečně a vážně plánuji odjet na Filipíny stižené super hyper nebo jakým tajfunem Haiyan. Ano, opravdu se nechystám do hajan, ale na ostrovy, kterým se letos smůla prostě nevyhýbá...
Ano, fotky i videa jsem viděla.
Ano, vím, že se formuje nad mořem další bouře.
Ano, sleduji všechny možné zprávy.
A proč to se mnou nic nedělá? Protože právě na Filipínách potřebují každou pomocnou ruku a hlavně každý dolar. Je strašně jednoduchý sedět u bedny a říkat si "ach, to jsou ale chudáci", "chudáci lidi, takhle přijít o všechno", "to je strašný, těch mrtvých a všechno je zničený"... Drazí i nedrazí, tohle umí každý. Nevidím důvod, proč bych se k takovým vzdychálistům měla přidat, sedět na zadku a usilovat leda tak o storno, jen aby se mi prašule vrátily co nejvíc zpátky. Naopak. Dokud má přítomnost nebude vyloženě na obtíž (za tímto účelem jsem v kontaktu s ambasádou v Manile a konzulátem v Cebu), mám v plánu jet.
Dokud z Manily nepřijde zpráva, že se let ruší, mám v plánu těch dvacet hodin ve vzduchu strávit. A to samé by měl udělat každý zdravý a zdatný člověk, který cestuje rád a ve všem vidí příležitost. Příležitost pomoci sobě i ostatním.
Pokud už se vám neozvu, tak si můžou skeptici z vašich řad tleskat, že jste možná měli pravdu. Já si to ale opravdu nemyslím. Nemíním se vrhat do nejnebezpečnějších míst, ale nevidím důvod, proč nepomoci lidem, kteří to po ničivém zemětřesení a ještě ničivějším tajfunu potřebují. A kdo ví, třeba si to nakonec i suprově užiju, třeba vyjde i to potápění se žraloky, návštěva nejkrásnější pláže světa, která teď třeba zrovna není nejkrásnější, ale nechá ve vás o to víc zážitků, pocitů a vzpomínek.
Děkuji těm z vás, kdo mě neustále neodrazují, a ty ostatní prosím, ať mi radši drží palce a hlavně ať se modlí za ty, co to potřebují mnohem víc... Třeba obyvatele Leyte a Samaru.
Howgh.
